Nevěřil bych, že se toho někdy dočkám. Poprvé jde Kageyama na rande a já mu v tom nejvíc pomáhám. Mohl se klidně zeptat někoho staršího, ale já jsem mu doporučil mě! Jsem totiž ten nejlepší dohazovač, který kdy chodil po Zemi! Jen Kage si to nemyslí. Idiot... Však uvidíme, jestli pomoci mých zkušeností, co mu předám, zaboduje!
Počkat, asi bych měl začít od začátku. Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsem neměl možnost to jakkoli zaznamenat, ale jednou jsem si všiml, jak stojí venku s holkou, asi prvačkou, mluví s ní a přitom se červená. Ona vypadala opravdu šťastně, jen mi doteď vrtá hlavou, proč spolu nezačali chodit. Pokud se mu vyznala, nebo on jí, asi by se měli dát dohromady, ne? On je mezi holkami oblíbený, žádná by ho neodmítla, a ona je moc hezká...
Pak jsem si začal Kageyamy víc všímat. Často se na mě potají koukal a já si to nedokázal nijak vysvětlit. Nejspíš mě viděl, jak jsem je viděl, a bude chtít smazat stopy! Jo, to byla první možnost. Druhá byla o něco věrohodnější a spíš seděla do celé situace.
"Hej, Kageyamo!" zavolal jsem na něj, když jsme šli domů. Neotáčel se, jako vždy mě ignoroval, idiot. Rychle jsem k němu přiběhl a skočil mu na záda.
"Co-!" vyjekl a okamžitě mě ze sebe sundal. "Zbláznil ses?! Jsem unavený a ty po mně ještě skáčeš!" začal mi dávat kázání, ale já ho moc neposlouchal.
"Nee, nee- Chodíš teď s někým?" pošeptal jsem tajemně a sledoval ho, jak červenal. Byl opravdu roztomilý, takhle mu žádná neodolá!
"C-co je ti po tom!" osopil se na mě a s rukama v kapsách pokračoval svižnějším krokem.
"Takže máš někoho rád!" usmál jsem se zářivě a doběhl ho. "Všiml jsem si, jak se na mě často díváš... no... a..." zakoktal jsem se. Nebylo lehké to říct jen tak. Kdyby to někdo slyšel, měl bych z ostudy kabát. Prstem jsem mu naznačil, ať se přiblíží. Přikryl jsem si rukou pusu, aby neuniklo jediné slůvko a pošeptal něco, co jsem nikdy nikomu neřekl... "Pomůžu ti s randěním," hned jsem se odtáhl a uvedl palec nahoru.
Kageyama vypadal dost bledě a šokovaně. Taky jeho tváře znovu nabraly červený odstín.
"Pořád ses na mě díval, ale stačilo jenom říct! Já vím, že ti hrdost nedovoluje se MĚ - zkušeného lamače srdcí - zeptat na radu, ale to nevadí!"
"Ty seš fakt debil..." pozvdechl si a protočil očima. "Pokud jsi ve vztazích stejný jako na hřišti, nedivím se, že s nikým nechodíš," řekl popichovačně.
"Náhodou! Už jsem holku měl!" založil jsem ruce na hrudi a pyšně zvedl hlavu. Nenechám se ponižovat od takového primitiva.
"Fakt? Kdy?" pozvedl obočí. Nechápu, proč ho to tak udivuje, vždyť jsem hezký, vtipný, přesvědčivý a beznadějný romantik! Po mně holky jedou, zatímco on se jim jen vyhýbá. Jsem takový George Clooney za mlada.
Když jsem se ale nadechl k odpovědi, hned jsem zase vydechl a trochu se začervenal. "...ve čtvrté třídě..." zamumlal jsem si pod nosem. V tom Kageyama vyprskl smíchy, až mu tekly slzy. "No a co! S kolika jsi chodil ty, hm?!" pozvedl jsem tentokrát obočí já a vítězně si založil ruce na hrudi.
"Asi s pěti," odpověděl, když se uklidnil. Zaťal jsem ruce v pěsti a zrudl vzteky. Jak je to možný?! Určitě je to jenom kvůli volejbalu! Musím být lepší!
"Přesto jsem lepší než ty. A vůbec, proč jste se nedali s tou holkou dohromady? Dost by vám to slušelo," řekl jsem už o něco klidněji a šel vedle něj.
"Byla sice hezká a milá, ale..." nervózně sevřel popruh tašky přes rameno a polkl. "Ale... Už mám někoho rád," odvrátil hlavu do strany.
