Povídky :)

Černé svědomí.....

První trochu vážnější pokus o povídku :D Neumím psát krátké stories, takže to není nic mooc :/ :D Snad se bude aspoň trochu líbit :)

Your POV.

Sedím v tmavé místnosti ve ztichlém domě. Téměř hmatatelné ticho se vznáší nad celým městem. Všichni jsou pryč. Já jsem poslední. V místnosti, kde sedím, nesvítí jediné světlo. Pouze bílé světlo Měsíce, bloudícího po noční obloze venku za oknem, mi umožňuje rozeznávat kolem sebe obrysy nábytku.

Sedím v tom nejtmavším koutě místnosti. Sedím a přemýšlím. Zvažuji svoje možnosti a zjišťuji, že jsou vlastně jen dvě. Ukončit své trápení nebo se postavit svým problémům čelem. Mé mysli se víc zamlouvá ta první. Možná je to i tou okolní atmosférou a nebo už jsem prostě jen na konci sil. A proč bych to vlastně měla vzdávat?? Kvůli mému "prokletí". Nechám se příliš snadno ovlinit. Kvůli pár stovkám navíc jsem se vzdala slibné kariéry vojáka a dala se na dráhu nájemného zabijáka. Zaprodala jsem svou čistě bílou duši peklu a teď je černá jako uhel. Všechno se ale zdálo být v pořádku, než se moje chybné rozhodnutí dotklo i mých blízkých.

Ptáte se jak?? Moji "bossové" mi nařídli je zlikvidovat a když jsem odmítla, vyhodili můj rodný dům do povětří. Sesypal se mi před očima jako domeček z karet. Stále cítím v nose ten štiplavý dým a vidím jak oranžové plameny olizují trosky mého domova.

Přes slzy jsem zahlédla mezi troskami vyděšenou tvář mé malé sestřičky. Než jsem stihla udělat krok, pohřbil její nářek padající trám.

Po tomhle výbuchu následovalo několik dalších a lidé se začli stěhovat pryč. A to je důvod, proč tu teď sedím sama. Na tvářích opět cítím horké slzy. Vím, že to co se chystám udělat mi sestřičku nevrátí, ale v mé mysli je to jediné řešení.

Hmátnu rukou do tmy vedle sebe a nahmatám těžký revolver. Naposledy se vrátím do vzpomínek a na mých tvařích přibývají slzy.

Hnusím se sama sobě. Nabiji revolver chladným olovem. Poslední nádech a ztichlým městem se rozhlene ohlušující výstřel...

End of your POV

V temném domě, v tmavém pokoji, v černém rohu se k zemi skládá tělo mladé dívky, která nedokázala unést pocit viny. Olověný projektil vykonal svou práci dokonale. Prolétl lebkou a zavrtal se do stěny za ní. Na studené podlaze se mísí dívčina krev z prostřelené hlavy a slzy viny ze skelných očí...

POVÍDKA JE ZCELA SMYŠLENÁ!!!