Generation ZERO Online

1.Kapitola

,,Zlato. vstávej." Probudil mě hlas mojí mámy. ,,Už zase jsi usnul u počítače ? Podívej se na sebe... máš polovinu tváře otlačenou od klávesnice." začala na mě zvyšovat hlas máti a roztáhla mi žaluzie. Odsunul jsem se od stolu a postavil se :,,Víš že teď všude hledám tu hru tak mi to nedalo a hledal jsem do tý doby než jsem neusnul." povzdychl jsem a podrbal se na hlavě. ,,Snídaně je na stole. Jo a než půjdeš dneska si zařídíš tu školu." odpověděla máma s ignorantním obličejem. Rozešel jsem se do kuchyně, sedl si ke stolu a pustil se do jídla.

Když jsem dojedl šel jsem do koupelny a spáchal hygienu. ,,Nezapomeň si dát sprchu!!" Zakřičela na mě máma. Vlezl jsem do sprchy a pak se převlíkl. Skočil jsem si ještě pro peněženku a boty :,,Tak já jdu!!" Upozornil jsem na svůj odchod a vyšel ze dveří. Nebylo možné nevědět že vyšlo GZO, protože všude byli reklamy a ruzné blbosti jako například figurky. Podíval jsem se do nějakých obchodů po cestě do školy ane nikde jsem tu hru nenašel.

Konečně jsem došel do školy ve které jsem vyplnil přihlášku a zase šel hledat obchod ve kterém je GZO. Už se stmívalo a já konečně narazil na obchod kde tuto hru najdu. Vešel jsem a nemohl jsem uvěřit svým očím. Všude bylo plno lidí převlečených jak slavné postavičky z her, regály s hrami, figurky, přívěsky a dokonce i sochy postav větších jak 2 metry.Vetřel jsem se mezi dav lidí a popadl poslední GZO které tam bylo. ,,Dobrý den, kolik budu platit ?" zeptal jsem se prodavače. ,,Bude to 25 tisíc. Platba přes účet nebo hotově ?" odpověděl mi prodavač a přidal otázku.

Když jsme vše pořešili a já si konečně mohl vzít hru domů ještě jsem se stavil koupit něco k jídlu a pití. Konečně jsem dorazil domů. Hned po tom co jsem si sundal boty vyběhl jsem nahoru do pokoje a zapojil hru do virtuální reality. Nasadil jsem si helmu a zahájil nový svět a nové možnosti.