Realita je mrcha....

náš příběh part. 1

Jednoho dne( přibližně před 4 roky ), když jsem přišla do školy, jsem spatřila novou holku která seděla na mém místě. Sic s neklidem jsem k ní přišla a vysvětlila jí, že to je moje lavice a ať si jde sednou jinam. Ona se na mě vystrašeně podívala, rychle si sbalila věci a odešla. Chvíli na to zazvonilo a když učitelka přišla do třídy a najednou se jí z úsměvu vyvinul zamračených obličej, pochopila jsem, že jsem asi udělala chybu.
Hned jsem vyslechla ponaučení, a též jsem zijstila, že ji ke mně posadila ona. Což znamenalo, že se ke mně musela posadit na celou hodinu, a tu jsme pouze promlčely....
O přestávce jsem se jí omluvila a ona to vzala celkem s humorem. Do konce školního dne mi vyprávěla co, kdy a hlavně proč přestoupila na novou školu. Dozvěděla jsem se toho hodně, od jejich kamarádů, přes problémy až k věcem, který jsem asi vědět ani nechtěla. Začala jsem jí chápat a docela jsme se sblížily. Tak moc že jsem znala v podstatě celý její život.
Aspoň jsem si to myslela do konce minulého týdne.
Když jsme spolu o víkendu byly na procházce v Praze, zavedla mě do jedné části, kousek od Karlova mostu. Sedli jsme si na menší zídku a povídali jsme si o různých tématech. Jednou zavzpomínala na svoji školu. A najednou mi řekla něco, co mi nikdy nepověděla. Zjistila jsem, že na té škole měla přítele. Zřejmě hodně dobrého a dost jí to zlomilo ale nebylo to na ní poznat. Vždy se ve škole smála a byla šťastná. Vůbec nechápu jak to zvládala, celé ty 4 roky bez poznání. Muselo to přijít...
Rozbrečela se mi skoro na "klíně".
Vše mi řekla, a od toho dne se něco změnilo. Ona si přiznala že se jí líbil a že ho ztratila. Jediné co na co jsem se zmohla bylo to, že jsem jí doprovodila domu a celou cestu jsem ji poslouchala její příběhy...
Když jsem přišla k ní domu, rodiče nebyli doma tak jsme si sedli do kuchyně. Já jsem jí řekla že když už jsem u ní doma, že si uděláme úkoly. Zašla jsem tedy do jejího pokoje a to co jsem tam viděla,mi vehnalo slzy do očí...