Každý sní o perfektním vztahu. O šťastným životě.
A kolik z nás ho má?
Kolik z nás ho má přímo před sebou, aniž by si to uvědomovali?
Snila jsem o klukovi, co mi bude šeptat, že mě miluje. Co mi donese kytku, klidně utrženou na louce. Chtěla jsem být pro někoho výjimečná a kvůli tomu jsem strávila spoustu dní mlčením a spoustu nocí plakáním. Tak moc mi na tom záleželo, že jsem hledala i tam, kde byly dveře dávno zavřené.
"Sam, musíš něco jíst, za chvíli budeš vážit deset kiloi s postelí." opakovala už asi po sto padesáté moje kamarádka Emily. Chvíli jsem se na ní dívala, potom jsem pohled odvrátila; pořád jsem ale mlčela.
"Sam, už je to měsíc a tys nevylezla z bytu. Nemluvíš ani se Sethem, má o tebe strach."
Nic. Mlčím.
"Samantho, zapomeň už na toho blbce! Vím, že bych ti to neměla připomínat, ale já jsem ti to říkala. Není to ten typ kluka, co dokáže být věrný. Ani milovat nedokáže, už to pochop!"
Děkuju, Em... Děkuju...
Po pokoji se rozlehlo zvonění mého telefonu. Seth.
"Zvedni to." výhružně zavrčela Emily, ale já se jen zvedla a odešla zpět do mého pokoje.
...
S Danielem jsem chodila měsíc. Přijde vám to jako nic? Bylo to nic. Ale pro mě to byl krásnej měsíc.
Kluků jako Daniel je na světě spousta. Naslibují holce hory doly, tváří se, že jim na ní záleží a pak buuuum ... prostě zmizí. Věděla jsem to od začátku, ale když se zamilujete, tuhle skutečnost radši přehlížíte.
Do Daniela jsem byla zamilovaná už na základce. Byl o dva roky starší než já a holek v mým věku si prostě nevšímal. Byla to jedna z těch dětských lásek, moje první zklamání...
Postupem času to zmizelo a já zapomněla. Jeho číslo jsem ale nikdy nevymazala - teď toho lituju, vážně...
...
Dva měsíce předtím jsem se začala víc přátelit se Sethem. Líbilo se mi, jak se chová, líbil se mi celkově.Jenže jsem to nechala být a pak udělala tu hloupost.
Napsala jsem Danielovi. Jen tak. Po pěti letech.
Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kdo jsem. Divil se, že jsem to já, ta malá otravná holka co mu nechtěla dát pokoj.
A najednou byl milý. Psali jsme se 24 hodin denně. Až jsme se domluvili a večer šli ven...
*Před dvěma měsíci*
"Nemůžu uvěřit, že jsi to vážně ty." zasmál se.
"Už to tak bude..."
"Víš, co je na tom nejlepší?" pousmál se a zastavil.
Zavrtěla jsem hlavou, aby pokračoval.
"Pár dní zpátky jsem tě viděl venku...Neměl jsem tušení, kdo jsi, ale snažil jsem se tě najít.. A ty mi najednou napíšeš, z ničeho nic.." nevěřícně vyprávěl.
"Tys mě...hledal?" divila jsem se.
"Jo. Jo, hledal." zašeptal a znovu se rozešel.
***
"Jsem prostě okouzlující, přiznej to." ušklíbl sea já se začala smát.
