Vlčí poslání [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola první

Moji milovaní <3 Jelikož Dokonalý trik skončil, rozhodla jsem se s vámi podělit o další povídku, která je tentokrát spoluautorská. Psala jsem ji se svou yaoi kolegyní a skvělou kamarádkou Jenny <3 Doufám, že se vám bude líbit :3

Ps. Itachi je tak trochu zmrd, ale to se vsákne.

Byla tmavá černá noc, temnější než obvykle. Taková, ve které se i noční zvířata obávala vylézt ven do otevřeného prostoru. Jedině sova seděla na jedné z větví mohutného stromu. Svítícíma očima hleděla do dálky. Pozorovala to vzdálené místo, vysoký hrad stojící několik mil od ní. Ostatní zvířata neměla o hradě ani tušení, jelikož se bála lidí, kteří se v tom směru velmi často vyskytovali. Sova se však nebála. Věděla, že u lidí vždycky najde útočiště, když nebude zbytí. Nebylo to ostatně tak dávno, co se za lidmi vydala naposledy, nazobat se trochu zrní a mrtvých myší. Vždycky bylo něco, co ji na hradě lákalo. Nejspíš to, že i ve tmě zářil jako denní paprsek. Roztáhla křídla, seskočila z větve a o chvíli později se již ubírala k hradu.
Možná to byl instinkt, co jí tak silně pohánělo kupředu. Těch několik mil bylo pro zdatného letce, jako ona, téměř nic. Hrad několikrát oblétla obloukem, než se usadila na jednom z parapetů. Zvědavě nahlédla dovnitř. Ve světle svící spatřila černovlasého muže sedícího u stejně tak černovlasého synka. Když se pozorněji zaposlouchala, uslyšela tichý hovor.

***

"Tuhle pohádku už slyšet nechci!" rozčiloval se malý princ a naštvaně nafoukl tváře.

"Vyprávěl jsi mi jí už tolikrát. Teď chci nějakou o princeznách!"

Jeho otec usazený na kraji postele se potutelně usmál. Tohle bylo jeho synkovi podobné.

"Poslechni si ji ještě jednou, Sasuke. Naposledy, ano?"

Chlapeček vykulil svá černá očka, ve kterých se zračily slzy vzdoru. "Slibuješ?" popotáhl.

Král se usmál. "Slibuji. Tvůj bráška měl tu pohádku velmi rád," dodal jakoby mimochodem.

Jeho slova se však neminula účinkem.

"Bráška ji měl rád?" vykřikl a narovnal se v posteli tak rychle, až ze sebe shodil zateplenou deku. Noci v hradu bývaly chladné, obzvlášť takhle na podzim. Informace mu chvíli šrotovaly v hlavě, než se konečně usmál. "Taky ji chci slyšet, jestli ji měl bráška rád."

Uchiha Fugaku se usmál. "Tak tedy poslouchej," řekl, pohodlně se usadil k synovým nohám a začal s vyprávěním.

"Před dávnými a dávnými časy, za doby prvních králů z našeho rodu, se stala jedna velmi zvláštní věc. Jeden z tehdejších králů měl nehodu při cestě do sousedního království. Přepadli ho vlci. Král už se viděl ležet v hrobě a prosil bohy o odpuštění za své hříchy, když tu najednou mezi vlky vběhl jiný. Byl černý jako dnešní noc a postavil se před krále."