Vlčí poslání [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola sedmá

Další kapitola :3

„Proč jsi mi o tom neřekl?!" Itachi to nechápal. Otec jim mohl sdělit, že čekali příjezd jejich ne moc oblíbeného strýce. Veškerá ta láska byla v jejich rodině pouze naoko. Madara se nikdy nechoval dvakrát přívětivě. A Itachiho ani trochu nezajímal. Jen kdyby jeho bratr nebyl takový ťulpas, za kterého ho měl už jako malého. Ten se snad hrnul ke všem členům rodiny.

„List, že se král Madara dostaví do naší země, jsem přijal včera ráno. A nebylo kdy vám to sdělit, když jste ani jeden nebyli k sehnání," povzdechl si Fugaku starostlivě.

Jeho samotného náhlý příjezd jeho vlastního bratra nijak netěšil. Spíše... byla to již dlouhá léta, kdy Madara navštívil jejich království naposledy. A pokud mu paměť ještě sloužila, naposled ho zde viděl na pohřbu své milované královny. Od toho dne se pomalu ani nezkontaktovali. Až na ten list z předchozích dní, kdy Madara chtěl s plnou radostí pozvat své synovce na velkolepé hry, které u nich probíhaly.

„Co tu vůbec chce?" povzdechl si budoucí král.

Ne, že by Madaru přímo neměl rád. Spíš ho skoro vůbec neznal. A když už, byly to jen útržky vzpomínek, které mu toho moc nepověděly. Měl k němu neutrální vztah, avšak zrovna nyní neměl náladu večeřet s hosty a chovat se ukázkovým dojmem. Už jen to pomyšlení, že by ta chlupatá věc ležela i u večeře u jeho nohou... co by si strýc asi pomyslel?

„Opravdu u toho musím být i já?" zamručel Sasuke nervózně.

Chvílemi se obával, že Itachi začne před Fukagem vytahovat toho blonďatého hocha, naštěstí pro něj to ale vypadalo, že si na něj ani nevzpomněl. A to pomyšlení, že bude muset trávit večer se svou rodinou, zatímco Vouska nechá samotného u sebe v ložnici... co by tam jen za tu dobu mohl stačit napáchat?

„Neodporujte mi. Je to jednou za dlouhou dobu. Nic nezvladatelného po vás snad nežádám."

Ještě štěstí, že Itachi byl venku a zahlédl pomalu se přibližující Madarovu stráž. Alespoň bude moci Fugaku přivítat ve svém království svého bratra bez jakéhokoliv náznaku zaskočení. No jo, Madara, vždy využíval momentu překvapení.

„Jak byli daleko?" zajímal se otec.

Než ale Itachi stačil odpovědět, vtrhl do místnosti jeden ze sluhů, který se prvně uklonil a až poté, celý nervózní, sdělil, že králův bratr právě dorazil do království.

***

Pětice černovlasých mužů seděla u stolu, na kterém se rozprostíraly ty nejchutnější lahůdky. Pochoutky z nejrůznějších krajů království čekaly jen na to, až se do nich zaboří nenasytná ústa rodu Uchihů. Bylo tradicí, že pokaždé, když dorazil král ze sousedního království, konaly se na jeho čest řádné hody a uvítací program, ve kterém nesměly chybět zápasy na kolbišti nebo třeba lov divoké zvěře v lesích.