navždy

Co se stalo?!

Vše začalo tím, že mi pípl mobil.
,,Pojď ven, je to důležité."
Vyskočila na mě zpráva od mé nejlepší kamaradky Daisy.
,, Půjdu, kam?"
Zeptala jsem se a hned přišla odpověď..
,,Jsem v parku, rychle.. nebo se tu sloužím.."
Poslední slova mě rychle postavily na nohy a já si utíkala při bundu a boty. Vyběhla jsem ze dveří, dala si do kapsy klíče a mobil a běžela k parku. Ten pohled... Pohled na ní už jen z dálky ve mně nevyvolával štěstí, že ji vidím... Rozeběhla jsem se k ní co nejrychleji jsem mohla, klekla jsem si k ní.
,,Co se ti stalo? Proč tu ležíš?! Proč tak vypadáš?!!"
Ležela na zemi v pláči, z čela jí tekla krev.
,,Měla jsi být venku s Tomasem!! Kde je?!!! To on ti to udělal?!"
Chytla jsem hysterák. Daisy mě chytla za ruku a uklidňovala..
,,Ne, Tomas to nebyl, ale zasloužil by si pár facek.."
,,Tak co se stalo?? Počkej... Co záchranka??? Volala jsi?"
,,Řeknu ti to, až budu v lepší kondici. Nemusíš ji volat, zvládnu to."
,,To určitě, zavolám ji."
V kapse jsem ale nic nenahmatala.
,,Sakra.. musel mi někde vypadnout.. to je jedno, jak je ti?"
,,Líp než před tím, děkuju."
,,To ti jako nikdo nepomohl?! To na tebe ty lidi jejím tak zírají?!"
,,Ani nezírají, nevšimnou si, že tu někdo leží na zemi."
,,Ty vole! Nemůže být někdo kurňa tak hodný a zavolal by tady kamarádce sanitku?!?!!!"
,,Nikdo tě neposlechne, dnešní svět je k ničemu.. mělo se to stát tady a nestalo." Začala vzlykat a rychle dýchat.
,, Teď se hlavně uklidni, jasný? Zkusíš se posadit? SAKRA TA SANITKA!! LIDI NEBUĎTE BLBÝ A NĚKDO JI ZAVOLEJTE!!!" Začala jsem ječet na lidi, kteří procházeli okolo.
,, Magoři!!! Půjčíš mi tvůj mobil teda?"
,,Ne. Říkala jsem, že sanitku nepotřebuju."
,,Na tohle ti kašlu!"
Po dvou hodinách
*Volám mamce*
,,Mami? No, ahoj.. Daisy je v nemocnici, nejspíš ji někdo ublížil, ale už je v pořádku. Řvala jsem na lidi a hádej co! Nikdo nebyl schopný zavolat sanitku! Když jsem za ni běžela, vypadl mi mobil z kapsy, ale už ho mám. Pomohl nám pak nějaký černovlasý kluk."
,, Ježiš! To je strašný!! Alespoň, že ji je líp teda. Kolik bylo tomu klukovi? Odhadem."
,,Ten kluk je tu teď se mnou, jmenuje se Kris a je mu 19.. je tak vystrašený, že tu chodí po místnosti," zaslala jsem se ,,I tak se o ní bojím víc.."
,,Tak to jo. Pozdravuj Daisy, že ji přeju hodně štěstí."
,,Budu, mami jde sem sestřička, musím končit, ahoj."
,,Pá zlato!"
************
,,Jelikož ani jeden nejsem z rodiny, nemohu Vám podat informace. Jediné co Vám řeknu je, že jí je líp a za chvilku budete moct za ní."
,,Dobře, děkuju." Poděkovala jsem a sedla si vedle, už uklidněného Krise.
,,Už můžeš jít, děkuju, že jsi mi pomohl a tu sanitku zavolal." Usmála jsem se.
,,To mě tu nechceš jako??" Ušklíbl se ,,a není za co." Mrkl na mě.
,,Nech si ty slaďárny, jelikož se neznáme, není důvod tu být, ne?"
,,Můžeme se poznat," Lišácky se usmál ,,můj instagram je _kris.kavc_ ."
,,To si nezapamatuju, ale dobře no xD."
,,A právě proto mi právě řekneš tvůj instagram. A pokud nejsem slepý, právě držíš v ruce tvůj mobil, přidej si mě."
,,No jo." Zasmála jsem se
Zapla jsem mobil a klikla na aplikaci instagram, zmáčkla na lupů a začala psát jeho jméno.
,,Proč vůbec kavc?"
,,Protože jsem Kris Kavc." Začal se smát a já s ním.
Zmáčkla jsem na sledovat a zhasla mobil.
,,Nějak jsem přeslechl tvoje jméno, jak se tam jmenuješ?"
,,Máš tu mobil?"
,,Nemám."
,,V tom případě si to jméno nezapamatuješ," začala jsem se zvedat ze židle ,,budeš tam mít žádost." Usmála jsem se a šla směrem do chodby, ve které byly dveře od Daisyiného dočasného pobytu.
*****

Zatím nic moc, ale začátky jsou zlo XD snad se Vám to časem zalíbí, protože mé plány do budoucnosti jsou dobrý xD nebo alespoň to tak vypadá v mé hlavě, dobře xDD jestli se na to teda nevykašlu... XD