• DayDreamer • ( BTS x Reader) POZASTAVENO

• 4 •

Asi v 1 ráno jsem konečně dojela domů a sekla sebou do postele.
Fakt se tohle stalo?
Nemohla jsem tomu uvěřit.
Vážně s nima poletím? Vážně s nima budu moct být?
Tohle mi ani nepřišlo reálné, tak úžasné to být nebylo.
Bylo to jako prožívat sen. Když mi ale pak došlo kolik je hodin, a co všechno ještě musím zítra udělat, tak mě ta veselá nálada lehce přešla.
Kašlu na koupání, šla jsem si jen vyčistit zuby, zavléct se do pyžama a spát. Tedy hned po tom, co jsem si nastavila brzký budík, do kterého se mi ani trochu nechtělo.

'Butterfly, like a butterfly~..'
Andělská melodie, která mě téměř každý den probouzela, se dnes nezměnila. Budík jsem vypla a při pohledu do zrcadla mi málem hráblo.
Do večera se musím dát dokupy, vždyť vypadám jak zombie!
Vzala jsem si mobil, domácí oblečení a namířila si to do koupelny.
Po sprše a ranní hygieně už jsem na tom tak špatně nebyla. Sundala jsem si osušku, kterou jsem měla pověšenou na hlavě a dala ji vysušit na topení.
Z podpostele jsem si vytáhla kufr a zeptala se starého dobrého strýčka Googla jak těžké může být zavazadlo do letadla.
Jo, to snad půjde.
Otevřela jsem skříň a bez váhání jsem do kufru skládala své nejlepší kousky za poslouchání mých oblíbených písniček. Oblečení a boty bych měla, teď jen doklady a zbytek, který budu potřebovat.
Po 2 hodinách balení a po dalších 2 hodinách vaření jsem si konečně sedla a mohla se psychicky připravovat na to, že je znovu potkám. Ano, přesně těch 7 andělů, o kterých jsem 2 dny zpátky jen snila. A já s nima teď budu chvíli žít. Já se zbláznim.
Čekání uteklo jak voda, asi to bude tou nervozitou. Asi určitě - klepu se jak kdyby mě hodili do ledové vody.
Navlékla jsem na sebe pohodlné oblečení, protože přece jen budeme v letadle dlouho. Situaci tedy zachránila oversized mikina s elastickými džíny a látková maska přes obličej, protože se mi chladný vzduch špatně dýchá a úplně nechci aby mě viděli, jak se dusím.
Takže jsem si vzala batoh do letadla, kufr, zkontrolovala doklady a vyrazila na cestu.

Díky bohu, že se o ně v Česku tolik médií nezajímá, bylo na letišti celkem klidno. a pak jsem je viděla. Rychlejším krokem jsem se za nimi vydala a zamávala na ně. Pozdrav mi oplatili a jako bonus se mi dostavily hřejivé úsměvy každého z nich.
Po našem rozhovoru o tom, jak se kdo má, jak se těšíme a po tom, co mi předali lístky se mi před očima otevřela brána do ráje. Ale oni to nazvali jako nástupní dveře do letadla. Procházeli jsme přes první třídu, přes business class a když jsem mířila ještě dál, tak mě Namjoon zastavil s tím, že naše sedadla jsou právě tu. (A/N jestli to takhle v letadle nevypadá, tak se omlouvám, alr já fakt nikdy v letadle nebyla xD) Obrovská, polohovatelná do rozměrů menší postele a moje tvář vytvořila široký úsměv, na který Namjoon zamumlal něco, co znělo jako "roztomilý", ale to jsem pravděpodobně jen špatně zaslechla.
Jelikož taky viděl, že jsem se docela bála, tak mi řekl, že budeme sedět spolu, a dovolí mi sedět u okénka, nacož se podíval na Taeho, který mu ukázal palce nahoru a zahihňal se, nacož já taky. Sedli jsme si, všichni na svá místa a já se po chvíli ticha Namjoona zeptala, jestli mu nebude vadit, když si dám sluchátka, nacož mi řekl, že ne a že udělá to samé. Spadl mi kámen ze srdce. Letadlo se rozjelo a já myslela, že asi potratim - fakt jsem se bála a myslela jsem, že umřu což můj dnešní hrdina vycítil a zachránil mě před infarktem. Když jsme byli v oblacích a já viděla tu zem, která vypadala jako z nějaké dobrodružné hry, začala jsem fotit za melodie písniček. Na playlist se mi můj soused díval a pokaždé, když písnička přeskočila právě na legendární Bangtany, koutkem oka jsem viděla jak se usmál.

Po pár hodinách letu a sezení mě přepadla únava a já za pochodu písniček usnula. Když mě Namjoon viděl jak spím, tak mi písničky vypnul, aby se mi nevyplýtvala baterie a sundal mi sluchátka.
Po tomhle všem mi upravil sedadlo abych mohla pohodlně spát.