Dívám se na tu zeleň kolem sebe. Stromy, tráva, louky, keře, všechno se zdá tak nádherné. Tak, že bych zastavila čas a zůstala v té krajině do konce života. Dívám se na lesy, kopce, louky a říkám si, jakto, že je tu tak krásně? Vidím malou vesničku. To musí být krása tam bydlet. Vídat každý večer ty západy Slunce a mít kolem sebe přírodu. Z jedné strany hluboký, divoký les a z druhé strany ten kopec s loukou. Běhat tam celé dny jako dítě by bylo opravdu fajn. Ty mechy, jehličí a tráva které tvoří v lese dojem hebkého měkkého koberce, měkčí než polštář a hebčí než hedvábí. Kmeny stromů co tvoří bludiště jsou těsně u sebe, jakoby dělaly stěnu. Koruny pak naopak tvoří pomyslnou střechu i přes to je tam však dostatek světla, ba i víc. Při večerech sluneční světlo bloudí bludištěm a vytváří tajemné stíny. I já bych měla svůj stín, takové to dvojče, které brzy zmizí.
ČTEŠ
Jízda vlakem
RandomCo se člověku honí hlavou když jede vlakem? Jsou to docela zajímavé věci, o kterých stojí za to napsat
