Lest Krve

Vojáci

"Poběž je ti v patách!" Volala Mojana na Saranu. Ta se ale otočila a stanula mu čelem. Voják v plné zbroji královského vojska zvedl štít a nastavil meč. "Vzdej se!" Volal skrze helmu. Ale na to Sarana ani nepomyslela. Keříku prosím pomoz mi... Zašeptala v duchu k ostnatému břečťanu. V okamžiku voják vysel nohama vzhůru k nebi a divil se co se stalo. Ale další voják ji spatřil a už se hnal jejím směrem. Uskočila když kolem ni proletěl šíp a hned se dala na úprk. Saji, Mojana i strom se Saranou utíkali ke známému lesu s bažinami. Věděli kudy. "Musíme k bažinám mají těžkou zbroj a jistě je neznají jako my," pronesla Mojana za běhu. V bažině byl klid ale stromová lávka tu nebyla. Musela spadnout při ranní bouřce. Trávo spoj se větvičko pomož udělat maličký most... Zachvilku se větvičky tráva i listy začali hýbat jako na malích nitkách a udělali můstek tam kde dřív byl padlý strom. Všichni přešli a můstek spadl jako by tam nikdy nebyl. Utíkali dál k těm nejhlubším bažinám a voják za nimi křičel. Zachvíli ale neslyšeli nic než jen klidné bublání bažiny. "Co teď?" Mlčky se domluvili na čekání vylezli na věžičku zazvonili tiše ale pro elfy dost zřetelně. Doufali že někdo přijde. Nikdo... Nastala noc a čtveřice usla na věži. Saji se protáhla skočila na strom a šla hledat snidani. Když se vrátila už v podobě malé černovlasé holky. Lehce ušmudlané ale to neměnilo nic na lopuchu s vodou a třemi ptáky k snídani. "Kdo si dá snídani?" prohlásila Saji dole u ohně. Sarana zamručela a podívala se dolů. "Neměla bys být v téhle podbě dlouho. Výš že jsi pro všechny jen kočka s krásnou šedo-černou srstí." Protočila oči, "jsme uprostřed bažin vypálili ti vesnici a ty mě budeš poučovat o mé podobě. Ty se měnit neumíš nevíš jaké je to mít potřebu být ve dvou tělech. Je to jako mít dvě těla ale jednu duši a ta duše volá abych chodila z jednoho do druhého." Sarana se usmála "Ale i tak tě mám ráda. Ptáci. No dobrá... Ale radši bych šla do vesnice." Saji by rázně vrtěla hlavou. "Ne ne ne to nepůjde. Je to tam obehnaný vojákama. Čistá zbroj. Jsou nový, navíc mají mága lezl mi do hlavy ale nenarazil na kočku s ocelovou zdí. Hned povolil. Snadno bys ho dostala. Ale nemáme armádu. Voda je v lopuchu." Sarana se pousmála. Jak jen tohle dělá čte mi myšlenky, a navíc proklouzne všude...

Zaujal tě příběh Sarany? Kdo je a kdo je její kočka Saji proměňující se v holčičku. Proč má za mazlíčka strom a proč vojáci vypálili její vesnici? Magie? Asi ano. A Saranina moc ovládat přírodu? Je to snad lest její krev na ni samou?