Přišla sis pro mne znenadání
Chtělas, bych opustil ten svět
Já však ještě nejsem k mání
Proto píšu těchto pár vět
Chtělas, bych šel v neznámou krajinu
Doprovázeje tě po boku
Já bydlím zde, zde miluju, inu
Běž si tam sám, zlý soku
Našeptáváš myšlenky trápení
říkáš jim východisko
Však opak je pravdou, vážení
to smrt je vám tak blízko
Chceš, bychom šli v krajinu zapomnění
ze spousty řešení vyber si jediné
Nejprve bílá světla, pak potemnění
je-libo tohle, neb milejší jiné?
Někdo zas provaz rozmotává
Ohřívá jehlu, chystá nůž
nevidí, neslyší, rychle vstává
bez rozumu, řešení chce už
chvilková bolest, pak naprostý klid
v bezvědomí tělo jen tak leží
ten pocit si vždycky přáli mít
neví však o nevýhodách nežít
Zde pohoda končí, oni žijí dál
city, emoce, v myšlenkách se vrací
Vidí svá těla ležet opodál
ač v depresích, však volní jak ptáci
Doufali v konec trápení
Doufali však marně
Mylné to bylo mámení
Co zlákalo je švarně
Když cesta je prázdná
Byť stačilo by auto jediné
Dušička, slabá či rázná
Každá se z toho pomine
Jehla není k mání,
nůž bez ostří, lano trouchnivé
Padáš bez ustání
Až na dno? Co by ne
Poddal sise okolnímu stresu
Chce to změnu teď a tady
Umři, vem si život, táhni k běsu
Neb jak blázen poskytuj rady
Zhyneš-li bez povšimnutí
Zbyde za tebou jen prázdné místo
Tvé ostatky zasypou sutí
Snad i na hrobečku bude čisto
Zůstaneš-li rači mezi námi žíti
Ač pominutý blázen, ale zkušený...
Možná staneš se i Záchrannou sítí
Tvou radou překonají bludné kořeny
