You are not solely!! (cz)

7. lepší zítřky?

Ještě ten den mě pustili z nemocnice. S Liamem jsme strávili zbytek dne spolu. S ním jsem se cítila o mnoho lépe, on měl v sobě část mě. Tu část, kterou jsem potřebovala k životu a nevím, co bych bez něj dělala.

,,Co budeme dneska dělat?" zeptala jsem se kluků.

,,Mohli by jsme udělat společný filmový večer?" nabídl Louis.

Všem se nám jeho nápad zamlouval. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si pustili nějakej horor. Liam byl unavenej, takže si šel lehnout a já nevěděla ke komu se mám tulit, když se budu bát. Harryho jsem ihned zavrhla, Louis má přítelkyni, takže by to nebyl dobrý nápad. Zbyl mi Niall. Najednou tam někdo začal křičet a všude byla krev, bylo to nechutný. Vedle mě seděl Harry a Niall, rychle jsem zabořila hlavu do blonďáčkova hrudníku. On se ke mě přitulil, což od něj bylo nečekané. Do konce filmu byl pryč už i Louis i s Niallem. Zbyli jsme tu jen já a Hazz.

,,Miluješ mě?" podíval se na mě s vážným výrazem.

,,Já....ovšem, že ne!" vyhrkla jsem na něj a vykulila oči.

,,Takže pro tebe nic neznamenalo, když jsme spolu spali." zase mě překvapil jeho počínáním a já nevěděla co na to odpovědět. Nemilovala jsem ho, nebo ano? Určitě ne, ale poslední dobou se ve svých citech nevyznám.

,,Hele, je to už za námi a já to nehodlám znova vytahovat. Je to minulost a já se minulostí prostě nehodlám zabývat!" zakřičím na něj. On se na mě usmívá. To je neuvěřitelný, já tu křičím a on se směje. Z nenadání se ke mně začne přibližovat, je od mého obličeje pouze pár milimetrů.

,,Uděláš to a já přísahám, že..." ani jsem to nestihla doříct a Harry se přilepil na mé rty.

Jeho polibky jsou tak vášnivé, ale nesmím do toho znova spadnout. DESTINY!! Okamžitě se od něj odtrhni. Řvalo na mě mé svědomí. Na nic jsem nečekala a ihned se od něj oddálila.

,,že se odtud odstěhuju." dokončila jsem svojí větu.

Pak následoval odchod do mého, vlastně našeho, pokoje. Liam už spokojeně oddechoval a já se nad ním musela usmát. Nic roztomilejšího jsem ještě neviděla. Ze skříně jsem vytáhla pyžamo a ani ne za dvě minuty jsem u něj ležela v posteli. Přitula jsem se k němu a po chvilce přemýšlení usnula.

Ucítila jsem na svých rtech jeho dokonale vykrojené rty. Začala jsem, spolupracovat.

,,Tak takovéhle probuzení jsem mohla mít častěji." otevřela jsem oči a rychle zamrkala.

,,Jenže ty jsi vždycky vzhůru dřív jak já," postěžoval si Liam a opět spojil naše rty.

Na mobilu mi blikala zpráva. Vzala jsem ho do ruky a otevřela vzkaz.

Dej od Liama ruce pryč, jestli nechceš, aby se mu něco stalo.

Cože? Vždyť tohle číslo mají jen kluci a Perrie! Zpanikařila jsem, kdo by to mohl být. Liam se na mě podíval s takovým zvláštním výrazem.

,,Ale nic, jen Perrie se ptá, jak mi je." zalhala jsem, nemohla jsem říct pravdu.

Celý den jsem byla nějaká nesvá, rozhodla jsem se tu zprávu ignorovat. Jenomže po dobu dalších dní jsem začala mít obavy. Oběvili se informace, že údajně Liama podvádím a že jsem s tím milencem těhotná a takový žvásty.

Každý den jsem obdržela takovouhle sms a přemýšlela nad tím, že Liama opravdu opustím pro jeho dobro. Dneska se ovšem stalo něco, co mě přesvědčilo o mém přemýšlení nad rozchodem.

Bylo asi tak 10 hodin dopoledne a já byla doma sama. Uslyšela jsem klepání na dveře. Přešla jsem k nim, ale v kukátku nikdo vidět nebyl. Tak jsem otevřela dveře a v tu chvíli mě někdo strčil zpátky do domu a shodil mě na zem. Ke krku mi dal nůž a začal křičet.

,,Ještě dneska opustíš Liama nebo tě zabiju." byla jsem vyděšená, takže jsem se vším souhlasila.

Potom se ten záhadný člověk zvedl a utekl z našeho domu. Měla bych zavolat Liamovi. Ne, počkat, mám plán. Opustím ho, ano, je to asi špatný plán, ale ještě to není konec. Pak zjistím, co se změnilo a takhle možná přijdu na to, kdo mi takhle vyhrožoval. Ale první musím udělat to nejtěžší, opustit Liama. Najdu si nějaký byt a tam začnu provádět svůj plán.

,,Destiny, jsme doma." ozval se ode dveří Liam.

,,Ahoj!" musím to s ním skončit. Teď hned.

,,Li? Potřebuju s tebou mluvit."

,,Ano zlato, za pět minut jsem tam." Skvělý, pět minut. To si stihnu něco zabalit. Zběsile jsem začala házet moje věci do kufrů.  

Pohled LIAM  (trochu změna :D)

,,Li? Potřebuju s tebou mluvit." a sakra to nevěstí nic dobrého.

,,Ano zlato, za pět minut jsem tam." vykřikl jsem zpátky k ní. Ještě jsem snědl kousek pizzy, co jsem našel v lednici a potom se pomalu šoural do našeho pokoje. Když jsem otevřel dveře stála tem s kufrem  a kabelkou v ruce.

,, Co se děje?" pane bože, jen to ne.

,, Já Liame, já...já už tě nemiluju. Zamilovala jsem se do někoho jiného." to není pravda, ona lže. To nesmí být pravda.

,,Ale, to není pravda, ty mi lžeš." začal jsem být na pokraji nervového zhroucení.

,,Je to pravda, odcházím. Nic pro mě neznamenáš. Sbohem." z očí se jí draly slzy, byl jsem na to stejně.  Miluju jí, nesmím jí nechat odejít.

,,Neodcházej, zůstat tu s námi, prosím. Bez tebe si nedokážu život představit." prosil jsem jí, byl jsem pro ní schopný udělat vše.

,,To-to nejde." vzala si kufry a odešla. Já padl na postel a nemohl přestat brečet.

poslední dobou mě  nějak nic nenapadá :/ budu chtít udělat max. 15 dílů :) nemám ráda dlouhý prology, takže zatím :DDDD