Vyčerpaný Peter se po náročném dni usadil na okraj mostu, kde se mu naskýtal výhled na celé město.
,,To je moje místo!"ozvalo se za jeho zády. Prudce sebou škubl a otočil se za tím hlasem.
Stála tam osoba v uplém červeno-černém kostýmu, jenž zakrýval každý centimetr její kůže.
,,Snad je to tu dost velké pro oba,"zamumlal unaveně Peter.
,,Mám tam značku,"nenechal se odbýt muž.
Spider-Man se posunul o půl metru doleva a opravdu, na místě kde seděl bylo nasprejované zářivě červené kolečko.
,,Díky."
Posadil se na místo po jeho pravici a začal střídavě pohupovat nohama.
,,Mimochodem, jsem Wade,"představil se.
,,Peter,"odvětil suše Spider-man.
,,Je fajn konečně potkat někoho, kdo je jako já."prohodil vesele muž.
,,Jako ty?"zeptal se Peter.
,,Exota, co pobíhá po městě v červeném uplém kotýmu,"zasmál se Deadpool, přičemž poplácal Petera po zádech tak silně, že málem přepadl dolů z okraje mostu.
Slunce už se pomalu přibližovalo k obzoru a nabíralo zářivě červenou barvu. Ve městě, na které oba shlíželi se začala postupně rozsvěcet světla.
Wade odněkud ze svého obleku vytáhl lesknoucí se balíček, který chvíli soustředěně rozbaloval.
,,Dáš si toast?"zeptal se Petera vítězoslavně, když se mu ho podařilo vymotat z několika vrstev alobalu.
Spider-Man na něj chvíli jen nevěřícně hleděl.
,,Ehm, ne díky,"vypadlo z něj, když si uvědomil, že muž sedící po jeho pravici tu otázku myslel vážně.
,,No, když myslíš,"zavrtěl hlavou Deadpool, očividně šťastný, že celý toast mohl sníst sám.
Sáhl si na zadní stranu hlavy a opatrně rozepl část suchého zipu. Vytáhl si masku pod nos, takže mu byla vidět pouze ústa. Jeho kůže však byla poseta drobnými jizvičkami.
,,Co se ti stalo s obličejem?"vyhrkl Peter bez rozmyslu. Hned své unáhlené otázky litoval, jelikož neměl v plánu Deadpoola nijak rozhněvat příliš osobními otázkami.
,,S obličejem? Takhle vypadám všude,"uchechtl se Wade a s těmito slovy se zakousl do toastu.
,,Jak se ti to stalo?" Peter nechtěl působit příliš dotěrně, ale zajímalo ho, co je příčinou zranění takového rozsahu.
Deadpool se zhluboka nadechl a začal od začátku vyprávět celý svůj příběh.
~
,,Tak jsem nakonec Francisovi nakopal prdel."zakončil své vyprávění vesele. ,, A teď ty, vyprávěj mi, proč se tady potloukáš v červeno-modrých elasťácích."
Tak mu podrobně vylíčil svůj příběh i Peter.
Seděli tam dlouho i po tom co slunce dočista zmizelo za horizontem.
Po chvilce pozorování nočního města utkvěl Peterův pohled na nízkém sloupci s hodinami.
Bylo 22:15.
,,Už je pozdě, musím jít nebo mě teta zabije."vydechl unaveně.
,,Měj se!"
Vykročil do slabého světla pouličních lamp.
Šouravým krokem došel až domů, kde naštěstí našel tetu spát na gauči u puštěné televize, což znamenalo, že za pozdní příchod nic neschytá.
~
Byl chladný podvečer a mladý student opět mířil směrem k tomu místu, kde včera potkal Deadpoola. Něco ho tam zvláštní silou táhlo v naději, že ho zase uvidí.
Sedl si na místo vedle červeného fleku a čekal.
Naštěstí ani ne o pět minut později na plac vedle něj usedl Wade.
,,Chtěl bych vidět tvoji tvář,"vyhrkl Peter hned jakmile se Deadpool posadil.
,,Proč? Věř mi, není to nic extra,"řekl a sklopil zrak.
,,Prosím,"Spider-Man se rozhodně nenechal jenom tak odbýt.
,,Tak dobře, ale první mi ty ukážeš svoji."
Parker neváhal ani vteřinu a z obličeje si stáhl svou masku. Vlahý večerní vítr mu ihned rozfoukal neposedné hnědé vlasy.
,,Tadá,"zasmál se, ,,a teď ty."
Deadpool se zhluboka nadechl. Pomalu si začal rozepímat suchý zip své masky, opatrně si ji stáhoval z obličeje...
Spidey zalapal po dechu, ona nová tvář, jež právě spatřil ho ani v nejmenším neděsila, spíše se v něm při pohledu na ni probouzela ještě větší zvědavost.
Chvíli si podrobně Deadpoolovu tvář prohlížel.
Jeho kaštanové oči hleděly dolů na projíždějící auta, byl v nich smutek, samota a bolest... Rád by něco řekl, aby mu ulehčil ten nemilý okamžik, ale nenapadala ho žádná vhodná slova.
,,Včera jsi říkal, že se dokážeš regenerovat? Jak jako?"přerušil Peter ticho trvající bezmála půl minuty.
Deadpool bleskově vytáhl katanu a lehce se s ní řízl do tváře. Ještě než ji stihl vrátit zpět do pochvy, se rána dokonale zacelila.
,,Páni!"vydechl užasle Spider-Man.
Natáhl ruku k Deadpoolovi a palcem přejel po místě, kde ještě před chvílí byl šrám dlouhý několik centimetrů.
,,To-to je úžasný!"rozplýval se nad jeho schopností.
,,Zas tak ne. Klidně bych si to s tebou vyměnil,"povzdechl si Wade.
,,Co já bych dal za to mít hebkou kůži jako ty. Rozcuchaný vlasy,...roztomilou tvářičku."
Peter v mžiku zrudl jako rajčatový záhonek po krupobití. Sklopil hlavu a směřoval pohled na své nohy.
,,No vážně. Nemůžu jít po ulici aniž by se na mě někdo znechuceně nepodíval nebo si na mě neukázal,"vydechl sklíčeně Wade.
,,Náhodou, vypadáš docela dobře,"zamumlal Peter a snažil se, aby jeho hlas zněl, co nejupřímněji.
Wade mu hned nato položil ruku na rameno a propukl v hlasitý sarkastický smích, jenž byl nakažlivý asi jako rýmička před zkouškovým obdobím.
Teď už se smáli oba. Mladíkovi úsměv vytvořil na tvářích dva malé ďolíčky, což ho dělalo ještě roztomilejším.
Starší měl ruku stále položenou na Peterově rameni, čehož využil.
Pomalu si Spidyho přitáhl a věnoval mu krátký polibek na rty, tomu se tělem prohnala vlna tepla a zvláštního šimráni v břiše, jenž se postupně šířilo až ke konečkům jeho prstů.
Wisonovy oči teď doslova zářily šťestím, byly plné drobných jiskřiček, které neposedně tančily na jeho hnědé duhovce. Peter už se málem odhodlal k tomu, že to bude tentokrát on, kdo spojí jejich rty, ale Deadpool od něho odvrátil hlavu a zadíval se na zářící velkoměsto.
Spidey si při pohledu na jeho blažený úsměv tiše povzdechl. Začal uvažovat o tom, zda doopravdy není exot, jímž ho Deadpool prve nazval. Exot, co se za jeden den dokázal zamilovat do Wadea Willsona...
Ráda bych ještě na závěr - jak se u každé ,,pořádné fanfikce" sluší a patří - dodala pár slov.
Moc gratuluji, že se vám to podařilo dočíst až do konce. Respekt, fakt👏.
Taky budu moc ráda za jakýkoliv ohlas a drobnou shovívavost k mému ,,literárnímu veledílu" (lépe nazvat se to snad už ani nedá).
Užívejte života, dokud to jde.
,,Vaše" Žlutá Koule...
