Tam, na moři [Harry Potter]

Tam, na moři

Přípravy profesora Severuse Snapea na cestu do chorvatského města Omiš započaly nedlouho po porážce Voldemorta. Zatímco celá kouzelnická Anglie oslavovala pád jednoho z nejděsivějších a nejkrutějších černokněžníků, Severus se na nějaké oslavy z vysoka vykašlal a schoval se ve zdech svého sklepení, aby si začal balit. Tato výprava do Chorvatska pro něj kromě jiného získala i zotavovací účel. Po tom šíleném Potterově projevu, který se zcela bez pochyb snažil svého bývalého (naštěstí!) profesora jen zesměšnit, alkohol nebyl východiskem (Severus by musel vypít aspoň čtyři láhve ohnivé whisky a stejně by to bylo málo). Nebo se prostě ten šílenec s jizvou na čele vsadil s Weasleyem, že Severus zachránci světa skočí po takovém emocionálním prohlášení (v nebelvírském stylu, samozřejmě) okolo krku a nechá se jim hýčkat a milovat. Ne, děkuji pěkně a nashle, říkal si na závěr Severus, když dobalil poslední věci a psal nové ředitelce Bradavic dopis, že bude nějakou dobu pryč. Neuvedl ovšem, kam jede. Pro jistotu. O cíli jeho cesty byl informován pouze Brumbál. Severus doufal, že portrét Albuse udrží jazyk za zuby a nikomu nic neprozradí.

Přeměnil své oblečení na mudlovské a ujistil se, že všechno nechává zabezpečené a že se nikdo do jeho kabinetu a soukromých komnat nedostane (i když, kdo by si troufl?). V domě na Tkalcovské se nehodlal zastavovat, protože čekal, že tam budou šmejdit někteří jeho bývalí smrtijedští kolegové toužící po pomstě, ale to by se ještě dalo snést. Horší byli reportéři.

Při vzpomínce na ty patolízaly Severus zavrčel. Raději by se vrátil do minulosti, kdy si o něm všichni mysleli, že je Smrtijed a nikdo neměl ponětí o jeho práci dvojitého agenta. Potter ho ale začal těsně po bitvě přede všemi vychvalovat a odkryl (bez Severusova souhlasu!) jeho tajemství, takže teď neměl Mistr lekvarů pokoj od pohledů plných uznání, vděčnosti a šoku. Pro jeho reputaci nemilosrdného chladného sklepního netopýra to byl přímo drastický zásah. Teď ho ale čekaly dva týdny na moři – zcela sám, uprostřed moře. Ano, ideál.

Každé dva roky se Severus za pomocí přenášedla přemístil do Omiše, kde si pronajal nějaký kajutový motorový člun, na kterém běžně trávil týden na moři. Tento rok byl výjimkou, co se týče počtu dní. Přijel dřív a na souš se mu vracet nechtělo, zvláště když mu to přišlo zbytečné. Jenže Severus Snape nebyl člověk, který by jezdil na dovolenou. To se rychleji probere sám Merlin. Severusova cesta byla výslovně pracovní. Jezdil na moře kvůli jedné velice vzácné květině – královci adriatickém. Když si na něj profesor lektvarů vzpomněl, ujistil se, že vzal všechno potřebné pro jeho zpracování. Pak se natáhl pro ohnutou železnou lžičku, která sloužila jako přenášedlo do Chorvatska. Po bitvě okolo hradu žádný štít nebyl a proto se nemusel bát, že by ho něco zastavilo.

Přenášedlo se aktivovalo a po prudkém zatáhnutí v pupku se Severus ocitl někde v borovicových lesích u Omiše. Profesor lektvarů se ujistil, že má culík v pořádku a sluneční brýle na místě. Rychle na sebe ještě seslal kouzlo, chránící ho před sluncem, a zamířil k řece Cetině a jejímu stejnojmennému mostu, kde si hodlal pronajmout člun. Nepotřeboval nic speciálního, ale taky nehodlal dopustit, aby se plavil v nějaké malé parodii na lodičku. Nakonec si vyhlédl středně velký člun, co nesl název Dubrovka, s šedými závěsy uvnitř. Byl to hledaný ideál, i když se na něm stejně pár těch chybiček našlo.

Jednoho chlápka se zeptal, zdali si může člun na dva týdny pronajmout. Chorvat zareagoval jasným ne, že tenhle člun pronajmout nelze, zvlášť na dva týdny. Jenže i ta troška peněz, co Severus měl, bohatě vystačila k přemluvení majitele. Dokonce mu Chorvat ještě nabídl výlet okolo ostrova Brač s tím, že by se mohli zastavit i na Bolu u Zlatého rohu. Mistr lektvarů pochopitelně odmítl. Čekala ho dlouhá cesta mezi ostrovem Brač a Šolta a pak ještě kousek na západ, kde měl speciálním kouzlem označené místo s celou kupou královce.