My happy life

1. kapitola

"Země volá Em" zamávala mi před obličejem Liliina ruka. Probrala jsem se z tranzu: "Co?" "Nic, jenom, hele, já vím, že to tady zbožňuješ, ale už můžeme jít!" Nechápavě jsem na ni podívala: "Cože? Kdy zvonilo?" Vrhla na mě udivený pohled: "Asi před deseti minutama. Hele, že tys zase myslela na Nialla?" Cítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří "No jo, ale včera na Twitter přidal šíleně roztomilou fotku!" bránila jsem se. "Tak už pojď, ty trdlo" Zasmály jsme se a šly jako každý den do naší oblíbené kavárny.

 Příšla jsem domů a zavolala: "Tati, jsem doma!" Nic. Prošla jsem celý dům a nikde nikdo. Až v kuchyni jsem našla lístek, že jde někam s kámošema. Občas si udělali takovou pánskou jízdu, naštěstí to ale nebylo, že by se třeba opil nebo tak, jenom prostě pokecali a táta se vrátil asi v půl dvanácté, vždycky s nějakým dárkem. Náhrdelník, náramek, plyšák... Když se vrátil dneska byl strašně veselý a obejmul mě. "Stalo se něco?" "Nic, nic, jenom... hádej kdo právě vyhrál v loterii?" Zakřičel. "Panebože!!" zaječela jsem i já. "Kolik?" ptala jsem se hned. "Milion!" "Bože, bože, bože.." řekla jsem a najednou všechno zčernalo.

Když jsem se probudila, ležela jsem v posteli ve svým pokoji. Ach jo, takže to byl sen. Pomyslela jsem si. Najednou do pokoje přišel táta: "Zlatíčko, jsi v pořádku?" "Co se stalo?" zeptala jsem se a ucítila strašnou bolest na temeni. "Včera jsi omdlela, potom co jsem ti řekl, že máme milion." "Co??" zvedla jsem se. "Takže to nebyl sen?" "Ne." usmál se na mě táta a ukázal mi šek.

** O 3 měsíce později***

"Tak co?" přiběhe ke mě Lili. "Samý, nčekaně" zasměju se. "Hm, já pět dvojek" "Alespoň máš vyznamenání, a buď ráda, že z tý matiky nemáš trojku" mrknu na ni. "Počkej, to znamená..." "Jop, nejspíš pojedu do Londýna." "Budeme se o prázdninách vídat, že jo?" "Samozřejmě!"

Rozloučily jsme se před školou a já zamířila do restaurace, jdeme totiž s našima na oběd, oslavovat a taky všechno probrat. I když jsou naši rozvedení, zůstali kamarádi, což je fajn. Navíc se o mě aspoň při rozvodu nehádali, mamka věděla, že by se o mě, jako doktorka, nestíhala starat. Táta je architekt a pracuje doma. Občas mu něco navrhnu a on to nějak použije na dům.

"Máte rezervaci?" Zeptá se mě servírka nebo co to je. "Ano, rodiče mají stůl na jméno Adams." Kdyby jste se divili tomu anglickýmu příjmení, prababička pochází z Anglie, ale vzala si pradědečka a odstěhovali se do česka.

Servírka mě zavedla ke stolu, kde se zrovna rodiče živě bavili. "Tak se pochlub." řekla máma. Hrdě jsem vytáhla vysvědčení. "No, takže víš co to znamená?" "Pojedu do Londýna?" zeptala jsem se nejistě. "No podmínky jsi splnila, nevidím důvod proč ne." "JO!!" zaječela jsem. Konverzace potom probíhala takhle:

M: Ale měla by sis ještě nějak procvičit angličtinu. Víš konverzace a tak, aby jsi se nám tam domluvila.

T: A vzhledem k tomu, že teď máme nějaké peníze navíc...

M: Pojedeš na anglický tábor, kde se budeš bavit s brity a američany.

T: A taky si musíš koupit nějaké nové věci. Oblečení, kufr, elektroniku...

Já: Počkat... co? Pojedu na tábor? A co myslíš tou elektronikou?

M: Já vím, že je to pro tebe poprvé, ale jsme domluvení s maminkou Lili a pojede tam s tebou.

T: A tou elektronikou myslím foťák, mobil a notebook...

Já: Lili jede se mnou? Skvělý! Já dostanu notebook?? A novej mobil? A foťák? Já vás miluju!

Vrhla jsem se na ně a obejmula je, jak nejvíc jsem mohla. Potom táta zaplatil a jeli jsme nakupovat. Koupila jsem si pěkný kufr s britskou vlajkou (jak jinak :D), pár triček, troje legíny a kraťásky, plavky, a šli jsme vybírat elektroniku. Vzala jsem si malý Nikon Coolpix, bílý Apple mobil a bílý Apple MacBook. Doma jsem hned všechno vybalila, prozkoumala a do nového mobilu si přesunula všechno ze starého. Na  počítači jsem prohledala všechny vychytávky a nejlepší hry a hned si je stáhla, do notebooku jsem dala oblíbené filmy a písničky, no prostě jsem si užívala. Pak jsem hned zavolala Lili a obě jsme do mobilu ječely radostí a probíraly, co si vezmeme jak se oblečeme a namalujeme, i když tábor byl teprve za týden.

Taak jo, po dlouhém přemlouvání  jsem to konečně dopsala! Líbí se vám část? Jestli jo, votes a koments potěší! Jestli ne, i tak tu hvězdičku dejte :D hlavně komentujte, co dodat, co se vám nelíbí a tak :) Co si myslíte o táboře? Tahle část je taková docela nudná, ale nebojte rozjedu se! :DD :) Děkuji všem, co to čtou :) A taky miláčkovi, která pomáhal a hlavně mě dokopal to dopsat :DD :) Děkujiii Deny :))

So Votes and Koments my darlings! Už se těším až zase budu psát, vážně mě to baví :))