Co takhle vykrást banku? !YAOI! [ POZASTAVENO ]

1.

Před nedávnem jsem s klukama oslavil osmnáctiny. Konečně jsem dospěl jako oni a už si mě nebudou dobírat. I když si něco určitě zase vymyslí.

Momentálně se nacházíme v naší oblíbené cukrárně perspektivě mojí oblíbené cukrárně. K smrti miluju sladký a mohl bych se jím utlouct. Oni lásku k sladkému se mnou moc nesdílí. Hlavně ne Viktor. Ten ho nejí vůbec. To je pořád....Budu tlustej.....Zkazím si zuby.....a nejhorší je, že to cpe i mě a Danielovi s Petrem někdy taky. Ovšem ti se narozdíl ode mě umí krotit. ,,Mohl bych ještě jeden jahodový prosím?'' Objednám si a zachvilku si du ke stolu k těm třem s nádherným zákuskem. ,, Další? ''Petr na mě hodil jeden ze svých pohledů, který me měl donutit sa hambit. ,, Sice nemám rád když se takhle cpe, protože riskuje, že bude tlustej, ale on je tak hrozně kawaii když si nacpe ty svý tvářičky jako křeček.'' Odvětil Viktor, i když nevim jestli to mám brát jako dobírání nebo jako moji obhajobu. Viktor je furt takový. V jednom kuse se ke mě mazlí, tulí, dělá mi komplimenty, něco mi kupuje a já nevím co ještě. Je mnou úplně posedlý. A tak nějak mi to je fuk. Prostě ho odstrčím a tím to, na bohužel kratší dobu, hasne. Petr s Danielem se jen smějí jako koně a nechají mě v tom. ,,Nacpanej sem takže jdu, ještě si musím udělat něco doma.'' začínám se odebírat k odchodu. ,, Znáš i něco jinýho kromě zákusků a něčeho doma?'' zeptal se Daniel. ,,Jo, tři debily kteří vypadají jak kdyby vylezli z havraní řiti.'' řeknu a tvářím se jako kdybych byl největší king, který je právě uzemnil. ,, Ty radši moc nemluv'' rozesmál se Petr. ,, A ty se divíš? Fakt nechápu, že jsme tu maturitu vůbec dali.'' řekl Daniel. ,, Díky komu? Hmmm? Hmmm? Kdyby nebylo mě a mojí dobrosrdečnosti tak jste v háji vy koňové.'' už vím co na tom dobírání všichni maj. ,, No jestli jdeš tak tě doprovodím, ještě mi tě někdo odnese.'' pravil Viktor a tvářil se jako největší svatoušek. Už jen ten můj výraz, který říkal,, jako fakt?,, mu dávalo jasně najevo, že se mi to vůbec nelíbí. Viktor mě sice doprovází často a ani mi to moc nevadilo, ale naposled se mě snažil políbit. Skončilo to tak ,že jsem od něj odešel potom co jsem mu dal jednu pod pás. Sice moc neměřím a ani nemam moc svalů, ale pokud jde o Viktora tak si dokážu udělat pořádek. Na nějakou tu chviličku než se na mě zase vrhne. ,, Já musím taky, už by mi měl přijít časák se světovou architekturou.'' Architektura...jen ta představa a culí se jako malá holka. Daniel tu architekturu fakt miluje. Někdy  hned začne kecat o jednotlivých budovách. Na druhou stranu není alespoň ticho. ,,Héééj a co já? Hlídání mám až za dvě hodiny vy ignoranti. To mě zas necháte?'' Petr vyřkl svou stížnost. Petr a děcka to je jako chleba a máslo. Prostě k sobě patří. Kvůli nim by se i rozkrájel kdyby chtěli. Hlavně, že je to rozesměje. Hlídá vždy když má čas, dost tím lidem v jeho sousedství usnadňuje život. No a pak tu je Viktor. U něho moc nemám představu co by chtěl dělat za práci. Neustále mi říká jak by mě vzal a odjeli spolu někam daleko a měli nádherný dům u vody navrhnutý Danielem a tři děti, které by jednou za čas pohlídal Petr. No představa sice hezká, ale má to dvě celkem velký chyby. Ta první a asi i největší...Viktor.... a ta druhá je, že na to nejsou peníze. Kde by jsme je taky vzali? Sice jsme dospělí a máme díky bohu po škole, ale ještě bydlíme u rodičů až na daniela, kterého vychovávají prarodiče. A brigády taky nic moc. Jestli někdo něco vydělá tak se to utratí za hračky pro děcka, časopisy o architektuře,dortíky pro mě o de mě a dortíky pro mě od Viktora. Nakonec tu jsem zbyl já. Taky moc nevím na co se  zaměřit. Sice jsem vystudoval počítače, ale je tu víc věcí co mě zajímají. Matika, fyzika, biologie, lékařství. Nebylo by špatný být třeba děcký lékař a spolu s Petrem si otevřít kliniku. Petr by byl skvělý pomocník a navíc lékařů není nikdy dost. Na druhou stranu matematika a fyzika je dost zajímavá a nevadilo by mi udělat nějaký zajímavý objev. Biologii má rádo hodně lidí takže ta je jasná. ,, Tak pojď s námi!!'' řekl jsem s nadějí v hlase, že bych nemusel s ním jít sám a toho divadla bych se ušetřil. ,,prosím, prosím, PROSÍÍÍM,, nějak takhle mluvil můj výraz. Ten hajzl věděl, že mě Viktor ,,balí,, a taky to věděl Daniel, ale on prostě musel. ,, No já ti nevím, kůň by se měl radši vrátit do svý stáje, která je v havraní říti'' prohodil sarkasticky Petr a zadíval se na mě jako king, protože věděl, že mě teď srazil na kolena. Nikdy si nedobírejte nikoho od kterého za pár minut něco budete chtít. ,,sakra, co teď?? ti dva se na mě vykašlali a teď musím s ním sám 2km,, v hlavě už jsem panikařil. Fajn vzdávám to, prostě ho zase zkopu kdyby něco. A tak jsme se rozloučily a rozešly se svým směrem. Hned jak jsem s Viktorem zahnul za roch na ulici kde skoro nikdo není tak se na mně natiskl ramenem a chytil jemně kolem pasu. ,,achjo a je to tu,, moje hlava pomalu přijímá svůj osud. ,,Nechceš o víkendu přespat u mě? Mám nový gameovky'' navrhl Viki. ,, Jasně, že ne. Jít k vám je pro mě jako sebevražda. To si tě můžu rovnou pustit k sobě domů'' prohodím necitlivě. Né, že bych Viktora neměl rád, ale já ho mám rád jako nejlepšího kámoše stejně jako Daniela s Petrem, pokud tedy od nich něco zrovna nechci a oni se na mě nevykašlou. ,, Vážně?? To je teda škoda. Co teď s tou hromadou zakusků?'' začne Viki. Zbystřím. ,, Nooo asi dám něco Danielovi a zbytek Petrovi ať to dá dětem.'' mnul si bradu aby to vypadalo, že opravdu přemýšlí. ,, on prostě ví jak na mě, ale já se jen tak nedám. Vím, že jsou jeho rodiče o víkendu pryč a kdybych se k tomu domu jen přiblížil tak by mě do něj vtáhnul a vyšel bych jako kačer se zaraženým kolíkem. Ale možná kdyby přece jen.....,, má geniální hlava zase vymyslela geniální i když pořád trochu nebezpečný plán. Určitě míň nebezpečný než jít k němu. ,, Á co takhle kdyby jsi vzal ty zákusky a šel k nám hmmm?'' navrhnu. Tak možná nakonec přece jen ke mě půjde. Moc nadšený z toho nejsem, ale ty dorty prostě chci. Čekal jsem, že bude trochu váhat, ale on se zastavil a jen na mě koukal jak na ducha. Ježiš. Pak mi to došlo. Kvůli tomu, že mě ,,obtěžuje,, jsem ho k nám nikdy nepozval, protože nechci aby se to dozvěděli naši. Nevim co by dělali kdyby to zjistlili. Taky jsem na něj začal mlčky čumět jak na ducha. ,, a kurva, tak to jsem trochu podělal ,, má mysl věděla, že z tohodle se nevykroutim. ,, P-počkej já to nemyslel....'' zkusil jsem to nějak zamluvit ,, PANE BOŽE!!!Vážně!!??To je úžasný!! Vezmu dorty a hry a uděláme si taky filmový víkend a budeme se cpát dokud neprasknem a tvoje máma nám může udělat tu svojí úžasnou rajskou a tvůj táta by mi mohl poradit jak spravit kolo.'' začal žvanit pátý přes devátý a mě jen napadlo ,, on má kolo?nikdy jsem ho na něm neviděl ,, bylo mi jasný, že je rozhodnuto. ,,Fajn fajn hlavně přestaň vyšilovat jinak se půjdou lidi podívat do oken'' snažil jsem se ho uklidnit jak to šlo, ale nic moc. ,, Já tě prostě miluju, věděl jsem, že jednou povolíš když se budu snažit'' zářil jak sluníčko. Pěkně otravný sluníčko s pevnými papsrky, které se kolem mě omotaly a nechtějí se pustit. ,,budu mu muset dát pár lekcí jak se chovat perspektivě nechovat aby nic nezjistili,, vše si zrekapituluju ,,no jo, jenže co když po mě vyjede v mým pokoji a máma nebo táta zrovna vejdou do dveří?? tohle mi dělají celkem často, že z ničeho nic přijdou a zámek nemám,, začínám být vážně nejistý. Tohle je hodně riskantní. ,, Takžééé... platí??'' Viki se radši zeptal aby se ujistil když viděl ten můj výraz. Podíval jsem se na něj s doměním, že to pro jistotu odpískám a všichni čtyři se sejdeme jako vždy u Daniela v suterénu. Je tam gauč,telka, kulečník,šipky, silná wifi a dost místa, co víc si přát. Jenže když jsem se podíval do těch jeho zelených očí, které jsou dost podobné mým jen o něco tmavší, šlo vidět, že je opravdu natěšený. Úplně se klepal nedočkavostí a čekal na moje povolení. ,,toho budeš litovat,, moje mysl věděla, že si kopu vlastní hrob. Přesto všechno,, Tak dobře, ale žádný tulení, pokusy o líbání a osahávání, jasný? A před rodiči nic neříkej'' jsem teda svolil. ,, hrob by byl vykopán teď se ještě zahrabat,, . ,, Dobře, budu jako beránek ani o mě nebudeš vědět.'' ujišťoval mě. ,, Tak fajn, zítra v pět přijď a hlavně nezapomeň ty zákusky. '' '' Budu tam. Nechceš doprovodit až k brance?'' zeptal se s nadějí v hlase. Asi si myslí, že když jsem mu dovolil jít k nám tak mu budu dovolovat i jiný věci. ,, Ne to už zvládnu a jestli se ztratím tak ti brnknu.'' trocha ironie mu neuškodí ne? ,, Hahaha, tak zatím pa,  princezno.'' když já tak on taky. Jen se uchechtnu a řeknu mu čau. Viktor se otočí opačným směrem a já pokračuji ještě asi 10min. než přijdu domů.