prokletá sestra

5

 Pohled Mayi

Zvedla jsem ruku aby mě viděla a mávala když mě uviděla hned zamnou přiběhla ,,zlatíčko jsi v pořádku, víš jak jsme se báli,kde jsi byla hledala jsem tě všude, víš že jestli se to tvůj otec dozví budeme mýt všichni problém,jsem ráda že jsi zpátky " dokončila svůj monolog a objala mě a  já jí taky,náhle se odtáhla ,,proč jsi vůbec utekla" já jsem sklopila pohled k zemi ,,no víš on tam byl ten pán jak prošel okolo mé skrýše   a vytáhl mě, ten večer jak jsme přišli o Bellu" když jsem to dořekla myslela jsem že budu mýt zase záchvat jenže on nepřišel místo toho se mi do těla vpustila látka která mě uklidnila a já věděla že za to může Destiny děkuji pomyslela jsem a uslyšela v hlavě ,,prosím"  ,, och zlatíčko to je mi líto,ale to není tvoje chyba ano a teď pojď půjdeme k ostatní knihy už jsme nakoupily i ostatní kromě mazlíčka a hůlky ty koupíme spolu teď Lucius a Draco sedí u tří košťat protože jsou vyčerpaní jak tě hledali a zároveň nakupovali" ani jsem nestihla přikývnout a Narci mě táhla k ostatním jen doufám že se o tom nedozví otec myslím,ale že to pochopí ,,pochopí Mayo podle tvých vzpomínek jak jsem viděla tak vím že to pochopí když mu řekneš důvod" jen doufám že máš pravdu teda vím že jí máš táta mě nikdy neuhodil a tak jenže to neznamená že ho to nezklame. Už jsme byli u tří košťat kde za výlohou seděli Lucius a jeho syn hned jak nás uviděli se oba zvedli a Draco mě šel obejmout,nakonec jsem se posadili všichni a přede mnout na stole se objevil máslový ležák sice jsem na něj neměla chuť, ale kdybych nepila bylo by jasné že se mnou něco je a já jím o Destiny říct nemohla tak jsem se napila ,,odkud máš ten medailonek" zeptal se Lucius ,,no jak jsem vyběhla z potřebovala jsem se uklidnit tak jsem si našla tichou uličku a v ní byl obchod a ve výloze byl ten medailonek tak jsem si ho koupila protože se mi líbil" chvíli na mě koukal a když se chtěl ještě na něco zeptat Narcisa ho umlčela pohledem ,,co kdybychom až dopijeme šli koupit zvířátko" zeptala se teta já hned kývala. Bohužel jen já protože Draco mazlíčka nechce ani nevím proč někdo nechce mazlíčka podle mě mají takový lidé buď alergii nebo což je horší nemají rádi zvířátka jenže Draco je vyjímka on nemá alergii a má rád zvířata jen prostě nechce domácího mazlíčka což mi nebrání se ho snažit přesvědčit  ,, už víš co si vybereš "  zeptala se mě Dest jo už jsem jí vymyslela přezdívku ,, ne ještě ne nechám se překvapit" myslela jsem si v duchu ,, já myslím že o něčem vím dopiji a půjdeme uvidíš že se ti bude líbit jo a než se zeptáš díky své moci schopnost abych viděla i to co ty ne a ne nejsem jasnovidec" no jo já se zrovna chtěla zeptat .  Dopily jsme a šli pro mazlíčky bohužel k mé smůle tam vešla i ta rodina zrzounů ,,jestli chceš počkáme" řekla teta ,,ne to je dobrý " odpověděla jsem a vyšla vstříc obchodu vím že to zvládnu jen díky Dest. Když jsme vstoupili žilo to různými zvířaty která vydávaly nejrůznější zvuky ,, jdi dozadu " řekla Dest tak jsem šla cestou jsem na sobě cítila pohled té zrzavé ženy jak jsem šla dál uviděla jsem toho zrzouna nějak zvlášt jsem nevěnovala pozornost zato on mě jo probodával mě  svým pohledem ,, tam ta černá, malá klec "řekla už jsem byla u ní koukla dovnitř a tak kupodivu nic nebylo tak jsem se zadívala pořádně a uviděla pohyb něčeho chlupatého mezitím byla prodavačka u těch zrzounů, když mě spatřila došla za mnou ,, potřebuje něco slečno " zeptala se mile ,, ano chtěla bych se zeptat co je to tam " ukázala jsem na klec ,,tam je mládě kaloně bohužel, ale není moc přátelské" odpověděla smutně prodavačka ,, vezmi si ho " radila my Dest ,,můžu se na něj kouknout " ,,jistě" odpoví prodavačka vyndá klec a otevře střechu  a já konečně uvidím to malé stvoření které si hned zamiluji, natáhnu k němu pomalu ruku a on si mě očichá jenže udělá něco co nikdo nečeká vyleze si přes mojí ruku na mé břicho,tam se zavěsí  a spokojeně se zachumlá hlavičkou do mého svetru ,,to je zvláštní tak přátelský ještě k nikomu nebyl" ona se na nejlíp zadívala ,,promiň teda nebyla je to holka, chceš ji dám ti dobrou cenu i na věci co k ní potřebuješ " koukla jsem se na ni a ona na mě těma temně modrýma očima a já jako bych věděla že chce jít se mnou domů  ,,ano beru " ještě víc se ke mně přitiskla ,, dobře cestou jak půjdeme k pokladně vemene potřebné věci a je tvoje " šla jsem za ní cestou jsme vzali věci a u pokladny už čekala teta zaplatily jsem a šli pro hůlky,  já mezi tím s Dest vymýšlela jméno pro mou novou kamarádku

omlouvám se že píšu až tak pozdě a děkuji že za tímhle příběhem furt stojíte.😊😊😊.omluvte prosím chyby v textu