Vlastní vrah

Útok

Vesnice v plamenech. Všude byl slyšet řev umírajících. Vojáci zabíjeli úplně všechny. Řev i smích vojáků se nesl krajinou jako lavina koncentrovaného zoufalství. Tři ženy a jedno dítě utíkaly v čele. Vojáci začali střílet šípy. Šípy létali kolem jako hejno much. Jedna žena upadla. "Běžte! Zachraňte se hlupáci!" řvala se slzami v očích. Voják k ní přišel a zabodl do ní meč. Oči, dříve plné života, přišli o barvu, city a duši. Ženy zrychlily. Jedna z nich vzala dítě za ruku a táhla jej. Dlaší salva šípů. Druhá žena spadla. Šíp ji zasáhl do nohy. "Radši obětuju sebe, než vás vidět umírat!" zařvala se slzami v očích. Žena s dítětem utekla za roh nebližšího domu. Naštěstí pro ně byly trosky blízko, ale byl v tom háček. Do trosek se vešlo sotva dítě, natož dospělí i dítě dohromady. Žena umístila dítě opartně do trosek, aby mělo prostor na pohyb a bylo v bezpečí. Tři vojáci našli ženu. Žena si hrdě stoupla. Hrdě a beze starchu pronesla "Trest vás stihne!" "Jděte hledat další!" řekl voják a poslal své komplice pryč. Odešli. Zbylý voják chytl ženu z a vlasy a zvedl ji do vzduchu. Žena žačala řvát bolestí. Voják se usmíval nad její bolestí a bezmocí. Vrazil jí pěst do břicha. Pustil ji na zem,. Žena kašlala a držela se za břicho. "To tebe stihne trest děvko." jakmile dořekl větu, vrazil jí meč do zad a počkal, než naposledy vydechla. Dítě v troskách si zakrývalo ústa rukou, aby nemohlo promluvit. Brečelo. Voják se usmíval a podíval se na východ slunce. Bylo mu vidět do tváře. Pohled na vraha jeho matky byl strašný. Voják odešel. Ticho smrti zavalilo les, louku, pole i vesnici.Dítě, jemuž bylo sotva 13, zažil bolest větší, než si kdokoliv mohl představit. Vylezl z trosek. Dříve jeho nejlepší kamarád, nyní jen tělo bez duše, ležel opodál. Krvavé louže všude kolem se leskly jako rubíny při svíčce. Dříve jeho dům, nyní jen černé trámy a hromada popelu. Nikdo nepřežil. Byl sám. Vzal si meč od nějakého ležícího vojáka, čutoru, náhrdelník jeho matky a nůž svého otce. "Musím odejít, mami, tati." řekl a vydal se na cestu. "Vrátím se brzy!" zařval a šel. "Nebo taky ne..." řekl tiše.