Love triangle |°Yoonseokmin°|

YOONGI

Nenápadně jsem se plížil za Namjoonem a Jungkookem, kteří hrdě kráčeli předemnou připraveni bojovat. Nechtěl jsem se do ničeho zapojovat jen mě momentálně znechucovala představa, že bych měl zůstat v jídelně s Jiminem a jeho kamarádíčky.

Tichými chodbami se ozývaly pouze naše kroky tedy dokud jsme neuslyšeli hlasitou ránu z leva a pak zuřivý křik.

Namjoon s Kookem se ihned rozběhli tím směrem a já se pomalu vydal za nimi.  Viděl jsem na nich, jak jsou nervózní.

Pomalým krokem jsem zahnul za roh a naskytla se mi skvělá podívaná.

Bossík ležel na zemi zatímco do něj Seokjin horlivě bušil lžičkou a přitom vykřikoval něco ve smyslu ,,Jak se opovažuješ vůbec sahat na mé dětičky!!!"

Vedle nich klečel Taehyung nad nějakým chlapcem. Hřbetem ruky si otřel krev, která mu tekla z nosu a pak pomalu odhrnul chlapci vlasy z čela.

Přišel jsem k nim trochu blíž, abych viděl chlapcovu tvář.

Hned jsem ucítil, jak mi do tváří stoupá červeň.

Byl nádherný. I přes viditelný monokl, pár odřenin, rozcuchané vlasy a roztrhlý ret vypadal naprosto k sežrání.

Najednou jsem pocítil potřebu mu pomoct.

Mírně jsem odstrčil Taehyunga u kterého už byl Jungkook a vypadalo to jakoby mu kontroloval tlukot srdce a vzal jsem chlapce do náruče.

Mírně jsem se usmál nad tím, jak se ke mně instinktivně přitulil.

Byl jsem si téměř jistý, že právě držím anděla.

Otočil jsem se a viděl Namjoona, jak drtí Bosse. Nejspíš za to, že Jinovi skřivil jeden z jeho perfektně upravených vlasů.

Začínal jsem pochybovat o jeho síle.

A uchechtnutím jsem se vydal do školní ošetřovny, která je často jediným bezpečným útočištěm pro nerdy a ostatní šikanované děti.

Neměl jsem to místo moc rád, všude po zdech vysely citáty vymyšlené lidmi z literatury nebo z ostatních básnicky založených oborů. Mě osobně tohle téma moc nezaujalo a nejspíš to bylo poznat, jelikož nad mými výtvory učitel často pouze vrtí hlavou.

Dále tu taky byla neuvěřitelná spousta rostlin. Prý, pro lepší vzduch.

Každopádně nejvíc mě iritovala vůně, která se nesla celou ošetřovnou.

Byl to děsný chemický zápach přesně, jako v nemocnici.

,,Smím se zeptat co se stalo?" Začala otravovat jedna z výpomocných žaček, která tu pomáhala jako sestřička. Byla to součást výuky a já byl v tu chvíli opravdu rád, že chlapci nemusí nosit takovou uniformu, jako holky.

Připadalo mi to spíš, jako roleplay z nějakého porna než jako sesterská uniforma.

Ikdyž Hoseok by v tom vypadal dobře....

Neměl bych tak přemýšlet o klukovi, kterého jsem viděl poprvé v životě a ani nevím, jaký má hlas.

Dlouho jsem už neměl sex, to bude tím, jsem jen sexuálně frustrovaný.

Yoongi přestaň tak toužebně zírat na jeho rty, fuj to.

Skousl jsem si ret a koukal, jak mu ta holčina dezinfikuje rány nějakou pochybnou látkou a přitom si s jemně červenými tvářemi prohlíží jeho obličej.

Tak to pozor holka, je mi jasné, že budeš mít vlkhý sny zatímco já ho budu šukat, ale PROBOHA YOONGI.

Dal jsem si menší facku zatímco ona se dostala k jeho rtům.

Jedním prstem pomalu přejela spodní ret, kde měl ránu a mírně se nad něj naklonila.

OHOHOHOHAHAHHHAHAHA nE.

Odstrčil jsem ji od něj a opět ho vzal do náručí.

Seru na ošetřovna, postarám se o něj sám.

A tak mi tady teď Hoseok leží na posteli a já přemýšlím proč tohle vůbec dělám.

***
Jediné slovo... PÁTEK

Už nikdy nevstanu z postele.

Popravdě, kdybych nebyla líné hovado tak by jste tu už měli další kapitoly, jelikož mám spoustu inspirace, ale bohužel 😂😂

I 💜 u