Blue- příběh legendy

Úvod, aneb můj život se změní

Zkousla jsem, a ústa mi naplnila skvělá chuť králičí krve. A tak to bylo u dalších pěti králíků. A ostatním se taky dařilo. Deset králíků, dvě veverky a pět koroptví. Na tohle otec nemůže nic říct. Pomyslela jsem si, a vydala se s výpravou zpět do tábora.

,,Otče! Jsem zpět!" Zaštěkala jsem na svého otce, Alfu téhle smečky. ,,Přinesli jsme..." Ale přerušil mě. ,,Dost málo že? Jak nás má tohle proboha nakrmit?" Řekl a ohrnul nos nad, připomínám deseti králíky, pěti koroptvemi a dvěma veverkami! ,,Ale otče. Buď na moji sestru hrdý. Nikdo nic víc nikdy nepřinesl. Navíc, smečka má jen jedenáct členů ne? Nakrmí nás to." Řekla moje sestra, a jakmile se posadila na skálu vedle otce, píchlo mě u srdce. Bolestné mi připomněla moji maminku, kterou zabili dvounožci, když jsme byli malé. Jen její oči, byli hnědé jako tátovi. Jinak byla stříbrná, jako maminka. Já byla po otci celá černá, jen modré oči. Po mámě. ,,Asi máš pravdu Slunečnice." Řekl a odběhl.

,,Díky sestro! Jako vždy si mě vytáhla z pěkného průšvihu." Řekla jsem potom Slunečnici. ,,Ale jistě. Ale musíš se přeci připravovat na den, kdy se staneš betou." Moje sestra dokonale napodobila otcův hlas. Obě jsme se začali smát. ,,No jo. Ale ty budeš Alfa, tak si dávej pozor" řekla jsem zase já otcovým hlasem. ,,Ale jistě, jistě." Řekla a čenichem mě dloubla do žeber. ,,Musím jít, mám ještě něco na práci." Řekla. ,,Otec mě poslal na hlídku.",,Aha. Dávej pozor." Řekla jsem.

Ležela jsem na slunci a pospávala, když mě něco probralo. Vyděšeně jsem zavyla, a vyrazila společně s dalšími členy k místu, odkud se ozvalo zavytí hrůzy. Ale už bylo pozdě. Sotva jsem tam doběhla, udělalo se mi špatně. Podlomila se mi kolena, a zírala do mrtvých očí své sestry. Slunečnice byla mrtvá.