Muž bez jména

1.

Další obyčejná noc.  Šichta v baru. Sára odešla před půl hodinou, že se prý musí učit na zítřejší zkoušku.

Vlastně já bych měla dělat to samé. Ale prachy jsou důležitější. Spoléhám na to, že se to aspon na čtverku naučím zítra v buse.

"Co si dáte pane Macku?" zeptám se, tak o dvacet let staršího muže. Nebavím se s ním, ale jelikož je stálý návstěvník naašeho podniku, tak jsem již stihla postřehla jeho příjmení.

"Co takhle tebe, kotě" mrkl na mě. Dnes toho měl v sobě už vázně dost.

"Nesem žádný vaše kotě" bránila jsem.

"Tati zas otravuješ Katku?" zničeho nic se tu objevil jeho syn Roman, což byl i můj spolužák.

"Omlouvám se za něj Kath. Ahoj, zítra v škole" mávl na mě a táhl svého otce domů.

---

Jelikož se blížilo k zavírací době a nikdo jiný již nepřicházel rozhodla sem se uklidit a pročíst své benzenové jádra do chemie. Najednou začalo hřmít. No skvělé těch patnáct minut budu moknout.

Chtěla jsem to risknout a jít patnáct minut před zavíračkou,  než začne lít ještě ví, ale v tom se najednou otevřeli dveře.

"Dobrý večer, omlouvám se, ale máte ještě otevřeno?" zeptal se mě muž, promočený a s kapucí na hlavě. Hlasem mi strasně někoho připomínal. Jen jsem nemohla přijít na to koho