Love Affair

Prolog

Před dvěma lety

Lorenzo,Marco a já jsme seděli na židlích před ředitelem,který nám dával jakési kázání. Říkal něco o tom abych se chovala jako dáma a aby sme se chovali jako normální šestnáctiletý teenageři. A to jsme jenom přilepili učitelku ke stolu lepidlem a hned je z toho halo. No jo,neměla nám říkat,že jsme ještě děti,když tak nad tím přemýšlím..mohli by jsme udělat něco i ředitely. Podívala jsem se na kluky,ale ty se tvářili až moc provinile. Takže nic nebude. Pak nás konečně propustil.

,,To byl děs!" zvolala jsem,když jsme šli prázdnou chodbou domu. Na zbytek dne nás propustil.

,,Takovej imbecil! No,aspoň můžem jít domů" pokrčila jsem ramenama,ale žádný smích ani podpora se nekonala. Kluci byli zaražený.

,,Arco,Enzo co je vám?"

,,Ředitel má pravdu" ozval se Marco.

,,Jo,chováme se jako děti a to,že nám budeš říkat dětskou přezdívkou nám nepomůže-Emi" řekl pohrdavě Lorenzo. S Lorenzem a Marcem se znám celý život,naše rodiče se znali ještě dávno před tím než jsme se narodili. Jsme spolu pořád od mateřské školky až do teď. Když jsme byli děti dali jsme si dětské přezdívky. Lorenzo byl Enzo,Marco Arco a já-Noemi-Emi. Enzo,Arco a Emi byla známá trojka,která jenom lumpačila a o nic se nestarala.

,,No,počkej. Myslím,že to byl zrovna tvůj nápad Lorenzo,aby sme učitelku přilepily!"

,,To přece-"

,,Dost!" okřikl nás Marco.

,,Nebudem se hádat jako malé děti. Je nám šestnáct! Ředitel měl pravdu,měli by sme se chovat jako dospělý"

,,Marco!" okřikla jsem ho za zradu. Proč nikdo nestojí při mě?!

,,Promiň Noemi,ale fakt by sme toho měli nechat,málem nás vyhodil ze školy!"

,,Ale přece-"

,,Ne"

,,Vždyť-" nenechali mě domluvit a oba odešli.

Seděla jsem doma v pokoji a přemýšlela nad tím vším. Štvalo mě,že na mě Lorenzo křičel,ale ještě víc mě štvalo,že Marco-kluk do kterého jsem zamilovaná šel proti mě.

,,Noemi! Máš návštěvu" křikla na mě matka ze zdola. Otráveně jsem vstala. Neměla jsem náladu na návštěvy. Sešla jsem dolů a v obýváku se máma bavila s nějakým klukem. Vešla jsem dovnitř.