J&J: The Connection [POZASTAVENO]

¨3¨

*POV Jonáš*

Dosnídal jsem a šel zpátky do pokoje. Napsal jsem Jožkovi, jestli by si nechtěl zase zahrát, a on hned odpověděl, že souhlasí. Zapnul jsem hru a začlo kolo. Máme už ověřenou taktiku, že půjdeme do školy, a ta nám taky dneska vyšla. Nejdřív jsme hráli duo, to jsme byli třetí, a pak jsme hráli squad, ale to něják nedopadlo, protože náš tým byl neschopný. Ale jedenácté místo taky jde. ,,S tebou se fakt dobře hraje, jsme sehranej tým," gratuloval jsem mu, když jsme si volali. ,,Díky, nejsi k zahození," poděkoval. Pak jsme si ještě dlouho povídali. Den uběhl celkem rychle, možná proto, že jsem ho celý proležel.

Den ubíhal za dnem, my jsme si pořád volali a hrozně jsme se sblížili. Smutná zpráva ale nesmí chybět, protože s těmi dny ubíhaly i týdny, a blížilo se pomalu, ale jistě září. Nová sezóna, to zas bude v házené těžký. Začne škola, takže se budu muset začít učit, nejhorší aktivita na světě. Nejvíc ale na novém školním roce nemám rád nákupy, protože všude visí plakáty 'zpátky do školy', a to mě psychicky určitě nepřipravuje. Někdy si říkám, že to nám, dětem může přivolat deprese. Ale konspirační teorie si nechám na jindy.

Zrovna jsem jel v autě s rodinou na jeden z těch otřesných nákupů, a co se nestane? Potkal jsem tam všechny známé a máma mě jako vždycky nezapomněla ztrapnit. Jelikož nemám rád nákupy, tak jsem hodně nadával, takže jsem dost naštval mámu. Ona má ale dobrou povahu, a v životě by neublížila mouše, pravý opak mě, takže bylo všechno v pořádku.

*POV Jožík*

,,Jožko, pojď na oběd," zvolala na mě máma, zrovna když jsme dohráli s Jonášem hru. Sešel jsem dolů a sedl si ke stolu. Dojedl jsem smažený sýr, a v rychlosti světla jsem vyběhl zpátky do pokoje. Rozvalil jsem se na posteli, a užíval si posledního dne prázdnin. Pustil jsem si nahlas písničky a relaxoval. Pak jsem ještě zavolal Jonášovi. ,,Čau, jak jde život?" začal jsem, když mi to zvednul. ,,Ahoj, rád bych řekl, že dobře, ale zítra začíná škola, takže tě asi zklamu brácho," odpověděl mi.

,,A kam vlastně chodíš do školy?" ptal se. ,,No, letos jsem posledním rokem na základce v Čáslavi, kde taky bydlím, co ty?" ,,No já bydlím v Pelhřimově a taky chodím na základku, ale do osmičky." ,,Tak to je fajn, a jsi tam spokojený?" dotazoval jsem se dál. ,,Jo, pohodka," řekl unaveně. ,,Zníš docela ospale, měl už bys jít spát, ty prázdninový hovory tě docela dostaly," staral jsem se. ,,Tak hele, už nejsem malej, mami, a ty máš co říkat," smál se mi. ,,No jo, pravda pravda, tak zas zítra, ahoj." ,,Ahoj." Tímto jsme se rozloučili a já se šel osprchovat. Po deseti minutách jsem přišel z koupelny, zalehl a spal.

/CRRR/ Šokovaně jsem otevřel oči, a zmateně se postavil. Podíval jsem se na mobil, jestli je to to, co si myslím, a pak si vzdychl. ,,To nee, dneska se jde do školy!" kňoural jsem. Pak jsem se přemohl, a vstal z postele.