Na úvod

0 0 0
                                    

Ahoj, jmenuji se Natálka a toto je můj příběh.
Byla jsem ta krásná, sebevědomá dívka která měla hodně přátel a smála se v jednom kuse.
Ale jednou k nám do školy přišla Eliška. Vše to změnilo. Byla tak hubená, ale normálně jedla. Nechápala jsem to. Byla víc bezstarostná jak já. Já jsem byla vzor holek u nás ve škole. Chtěli být jako já. Chtěli vypadat jako já, mluvit jako já a snad i dýchat jako já. Bylo to šílené.
Dnes je 10 Říjen, středa. Probudila jsem se s menší bolestí hlavy.
Na budíku je 6:15. Uff, zvoní až v půlu. Každopádně jsem vstala a šla si vyčistit zuby.
Na sebe jsem si vzala modrý top a bílé skinny, což ladilo k mým blonďatým vlasům a šedým očím.
Navoněla jsem se a nanesla trochu make-upu. 'Hlavně přirozeně'.
**Bylo mi už 15 a chodila jsem do 9 třídy. Učení mi šlo, jak už jsem zmínila, byla jsem ta chytřejší. Ne že bych byla šprtka. Jo a ještě něco.. nepřitahovali mě kluci. Nikdo to o mě nevěděl. Neměla jsem moc dobrých kamarádů, všichni moji poskoci byli spíš můj vlastní fan klub který jsem manipulovala.
Tady byla jedna holka.. Terka. Byla chytrá, hezká, měla hezkou postavu.. nemluvila sprostě, byla nezkažená. Byla o rok mladší. I když si z ní kluci ve škole neustále dělali srandu.. byla neskutečně sexy.
Tak perfektní.
Vše v mém životě muselo mít jasné pořadí, pořádek a museli být uspořádané. Například můj pokoj.
Trochu neuklizený a šílela jsem. Jo a taky nerada pospíchám. To už radši vstanu o hodinu dřív než nestihnout autobus.**

Povzdechla jsem si. Další den toho předstíraného štěstí. Radosti. Slyšela jsem jak na mě volá můj brácha Matěj s mým klukem Danielem až už jdu na snídani. *Matěj byl moje dvojče a Daniel bohužel i jeho nejlepší kámoš se kterým jsem chodila spíš kvůli hyerarchii nebo jak to nazvat. Upřímně jsem ho neměla moc ráda. Už proto že je to kluk. Nikdy jsem k nim nic necítila. A také je to nejlepší kamarád mého bráchy. Začala jsem s ním chodit spíše že zajímavosti jestli nemůže být i něco víc. I když mi ho všechny holky závidí.. nevidím důvod. *
Otráveně odpovím jakože už jdu. Jen co přijdu dolů, přitáhne si mě k sobě Daniel a políbí mě. Uhg. Tak jeho polibek opětuji a úsměju se. Chudák. Myslí si že mě vlastní nebo co snad..
Vezmu si banán a koukám se co dorazilo za poštu. Je tam i dopis pro mě. Tak jo samozřejmě otevřu..

Milá slečna Natálie Šedá
.
.
.
.
Ahoj.. chtěla bych ti říct že jsi ta nejhezčí, nejmilejší a nejlepší holka co znám. Vím že máš přítele ale myslím že by jsi neopovrhla kamarádku s výhodami, odmítla? Vidím jak se na mě koukáš a jak na Daniela.. neříkej mi že ho máš ráda :D

Podívala jsem se při tom na nic netušícího Daniela a odešla jsem zpátky do pokoje. Samozřejmě mě stihnul plácnout přes zadek a hloupě se tomu s bráchou smáli

Tak tě chci.. pokud máš zájem napiš mi na číslo 732947855
*(náhodné)
Pá, Anonym -- prozatím..

Rychle napíšu číslu: Ok, napiš mi jak se doopravdy jmenuješ.

A neřeknu..
N tak nějakou indicii
A sedávám naproti tobě u oběda

"Terka..?" Podivím se.  A tak napíšu:

N Teri?
*T ano?
N myslíš to vážně?
T naprosto
N no, mohli by jsme se trochu poznat, moc o tobě nevím. Zítra po škole u nás doma ? Kluci mají trénink
T  to zní lákavě, dobře tedy. Ahoj N
N ve škole :))

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Oct 11, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Perfect enoughKde žijí příběhy. Začni objevovat