Její rudé vlasy vlají ve větru, jako chmýří. Jsou hebké a lesklé už na dotek. Napuchlé rty se usmívají do tmy, kterou osvěcují jen pouliční lampy. Svůj černý kabát má přitisknutý pevně na sobě, aby se chladný vítr nedostal pod něj. Krk jí hřeje huňatá šála, která ve tmě vyniká, jako sníh. Její myšlenky běhají všude možně a nedají se zastavit. Jsou šťastné, jako ona. Její ruku hřeje jeho ruka. Je o něco větší, než ta její. Krásně do sebe zapadají. Nemusí mluvit, stačí jejich vzájemné doteky, pohledy, úsměvy. Každý by poznal, že patří k sobě. Pročísnul si svoje kučery, které mu spadly do obličeje, a usmál se do jejích očí, které měly barvu čisté noční oblohy. Byly tmavé, pro něho však vzrušující. Víc se k ní natiskl, protože chtěl cítit její teplé tělo, na tom jeho. Ve smaragdových očích se odrážely hvězdy a hlavně radost. Smáli se, ani nevěděli čemu. Dodávalo jim to tu lásku, kterou k sobě drží už pekelně dlouho. Mají všechno, co by si pár mohli přát. Věří si. Mají k sobě úctu. On by jí zachránil před čímkoliv. Ona by pro něj udělala cokoliv, aby byl šťastný. Pasovali k sobě, jako puzzle. Byla jim zima, ale nechtěli domů, protože se nechtěli od sebe oddělit. On respektuje jejího otce, který ho má za grázla. Ona zas jeho matku, která jí má za lehkou dívku. Přesto spolu jsou. Nedívají se na to, co si myslí ostatní, ale na to, co k sobě cítí. Nikdo jim nemůže říct, aby ukončili jejich vztah. Odpověděli by: „Jedině smrt, než život bez ní/něho.“ Každý jím závidí jejich lásku, která trvá už od dětství. Někdy se pohádají kvůli blbostem, pak to končí polibkem a úsměvy. Někdy se zase pohádají vážně, ale i přesto to skončí teplým objetím a vášnivým polibkem a plno omluv, které střídají malé polibky. Nedokázali by si představit, že by jeden z nich teď sám procházel uličky chladného Londýna. Nedokázali by si představit, život bez toho druhého. Denních polibků, úsměvů, doteků, lásky, hlasů. Nedokázali by to.
Jejich cesta se blížila ke konci, když se ozval hlasitý výstřel. Chlapec, jménem Harry se leknul a podíval se na dívku, jménem Emily. Koukala se před sebe s pootevřenou pusou a její ruka pustila tu jeho. Jeho pohled sjel k jejímu bříšku, za které se držela. Rychle jí chytl, když se její postava pomalu kácela k zemi. Položil si jí do svého klína a volal o pomoc. Jedna žena, která šla okolo, pomohla a zavolala záchranku. Hleděl jí do jejích tmavých očí, ve kterých byli slzy. Z jeho tváří ukapávali slzy na její vlasy. Hladil jí a mluvil k ní. „Prosím!“ zakřičel a podíval se na nebe, které bylo zatažené, a už nebyla vidět žádná z hvězd, která ještě před chvíli svítila. „Slib mi, že budeš šťastný.“ Promluvila dívka a chlapec zavrtěl hlavou. „Ne. S tebou budu šťastný!“ řekl naléhavě a chytil jí za její studenou ruku. „Co mám udělat, abys byl šťastný!“ řekla z posledních sil a podívala se do jeho očí. „Zůstaň semnou. Postavíme si dům se zahradou. Budou po ní běhat naše děti. My budeme popíjet hořké kafé, které máš ráda. Miluju tě! Chci s tebou být! Prosím!“ jeho slzy by mohly naplnit celý oceán. Koukal se do jejích očí, které ho pevně sledovaly. „Nech je otevřené!“ políbil jí a víc si jí k sobě přitáhnul. Hlasy sirén šly slyšet blízko, když blikající světlo zastavilo u nich. Doktoři v červených oblecích vyběhli ven s lůžkem a naložili na něj bezvládné tělo, které se nemohlo hýbat, ale pořád se dívalo do jeho očí, které byly u ní. Nevnímali zvuky, hlasy ani pohyby ostatních. Jen svoje oči. „Prosím.“ Zašeptal chlapec a dívka nepatrně přikývla. S pomocí sil se nadechla a vyslovila slova, které znamenají hodně, ale věděla, že ona mu je splní. „Slibuju.“ Zašeptala. Svoje oči pořád měla otevřená. Věděla, že pokud je zavře, všechno skončí. Neměla sílu, ale něco jí je pořád držela otevřená. Jeho slova, která neslyšela zřetelně, ale z jeho úst mu vše vyčetla. Jeho třpytící se slzy dopadaly na zem sanitky.
„Mamííí? Co to máš na břiše?“ ukázalo hnědovlasé děvčátko na její bříško, kde byla jizva, kterou si moc dobře pamatuje. Jeho slzy. Její slib. Jeho úsměv. Její síla. „Maminka se bouchla, proto musíte být opatrní! Maminka byla ale silná, a tak to vydržela.“ Usmál se kučeravý na hnědovlasé děvčátko v náručí jeho ženy. Oba se usmáli a políbili. Byli pořád stejní, akorát dospělejší. A hlavně s jejich zvědavou dcerkou po tatínkovi a sladkým synem po mamince. Byli na své zahradě, co jí jednou slíbil Harry a spolu, co mu slíbila Emily. Šťastný.
