𝙨𝙠𝙮 -ship /dokončeno

t h i r t e e n

henry seděl ve vlaku, sluchátka v uších. nepřítomě koukal z okna, přemýšlel nad annie. vybavovaly se mu všechny ty vzpomínky, co stihli za pouhý měsíc vytvořit. kolikrá si volali a kolikrát měl ten pocit, že je přímo vedle něj, že by jí mohl pohladit po vlasech a zadívat se do jejích hnědých očí, ve kterých se tak rád utápěl.
  odemkl mobil a rozklikl konverzaci s annie. posouval palcem nahoru, až dojel k první zprávě, a od té si celou jejich konverzaci pročetl. jak si mohl nevšimnout, že ho má ráda? tolikrát to tam přímo stálo, stačilo otevřít oči.
 
vlak zastavil. byli v new yorku a henry byl nervózní. vystoupil a znovu si přečetl adresu. kývl a zandal papírek do kapsy. ani ne po minutě ho znovu vyndal a znovu přečetl. musel si být jistý.
  když došel před ten dům, bylo jedenáct hodin a henry umíral hlady. cestou sem byl tak nervózní, že si ani nekoupil oběd. nemohl myslet na nic jiného, než jak se představí, jak půjde za annie, a vůbec.
zaťukal. bylo slyšet tlumené mluvení a pak mu otevřela mile vypadající paní v zástěře. kus za ní stály dvě malé holčičky. musí to být ta dvojčata, nejmladší z dětí. annie mu o všech jejích sourozencích vyprávěla. nejstarší je david, s tím se henry už zná, pak je tu emilia, druhá nejstarší, pak annie a nakonec tyhle dvě. kiki a niki.

,,musíš být henry, jdeš včas na oběd, pojď dál," usmála se paní ve dveřích. než stihl henry odmítnout, seděl u stolu vedle davida a měl před sebou talíř boloňských špaget. rozhlédl se. jediné místo u stolu bylo volné. byla tam cedulka s písmenkem a, na znamení toho, že je to místo annie. i přes annienino chování, stál na stole před jejím místem talíř s jídlem.