Nedorozumění ✔(Snarry Czech - DOKONČENO)

Nedorozumění

Nenáviděl to. Nesnášel ty pocity, které se mu rozlévaly tělem pokaždé, když kráčel známou vyšlapanou cestou přes bradavické pozemky, aby dostál svému závazku. Ne snad proto, že by nechtěl, ale to byl ten největší problém – on chtěl, Merlin byl jeho svědkem, jak moc po tom toužil. Ale fakt, že tužba byla jednostranná, se mu do srdce zahryzával jako zuby vlkodlaka. Trhal mu jej na kousky a ještě tepající ničil ve svém chřtánu, ponechávaje jej tak na rozervané kousky bez možnosti opravy.

Snažil se nemyslet na to, jak to opět proběhne. Přijde za ním, beze slova spolu budou mít sex – neboť milováním se to rozhodně nazvat nedalo –, a pak bude zase po všem. Svazek bude znovu na další měsíc zpečetěn a jejich spojené magie zůstanou zachovány.

Jistě by bylo jednodušší se na to všechno vykašlat, pomyslel si, když ho jarní větřík hladil po tváři, jako kdyby snad z něj chtěl sejmout alespoň část hořkosti, která ho poslední rok opanovala, ale copak to šlo? Copak mohl opustit muže, jehož miloval? Nedokázal to, pořád se musel vracet, snášet jeho nepřístupný výraz. Nedalo se tomu zabránit, bylo to silnější než on. Potřeboval cítit jeho doteky, vnímat jeho horký dech na svých zádech, slyšet jeho vzdechy. Bylo utrpení s ním souložit a nesmět se mu dívat do očí, nemoci ho líbat, muset držet jazyk za zuby. Ale s jistou masochistickou potřebou to přesto absolvoval pravidelně, nemohl ho prostě opustit.

Zdálo se to jako velmi dávno, když byl na začátku šestého ročníku postaven před hotovou věc. Aniž by se ho někdo ptal, vybrali mu manžela. Opět s ním děsivě manipulovali, nedbali jeho protestů, proseb ani slz. To, že měl vztah s někým jiným, zametli pod koberec. Tehdy uvažoval, zda by je vůbec zajímalo, kdyby vůbec nebyl gay. Našli by mu kvůli tomu nevěstu nebo by na to vůbec nebrali zřetel? Bylo to přece tak prosté. Stačilo jednou měsíčně udržet spojení skrze společné splynutí, nic víc se od nich neočekávalo.

Vzpomínka na jejich první sex ho donutila se prudce nadechnout a musel se posadit na kamenném nádvoří, kde se před necelým rokem odehrála bitva o Bradavice. Ještě stále měl pocit, že cítí popel a krev, i když bylo místo dávno opraveno a po rozvalinách polorozbořeného hradu nebylo ani památky. Pozoroval klenuté oblouky a chrliče, když vzpomínal, jak mu tehdy podal do ruky narůžovělý nápoj. Druhý vypil sám. Lektvar touhy zafungoval na jejich těla, přesto mysli stále sváděly boj a odmítaly se přizpůsobit tomu, co se po nich chtělo. Po tolika letech vzájemné nenávisti – kdo by se divil? Přesto se to dalo považovat za milování, u kterého nechyběly polibky, oční kontakt ani mumlání z rozkoše.

Naštěstí je nikdo nenutil ke společnému bydlení, ačkoliv to tak nakonec stejně dopadlo. Potřebovali společně cvičit své nově získané dovednosti, museli se zkoordinovat, pokud měli proti Voldemortovi uspět. Jejich vynucená spolupráce jim zabírala téměř všechen volný čas, ale on se po čase přistihl, že mu to přestává vadit. Druhý muž se snažil být zdvořilý, stejně jako on, a po nějaké době se mezi nimi vyvinulo cosi jako vzájemný respekt.

Netušil, kdy se to v něm překlenulo v lásku, ale když si to plně uvědomil, přehnalo se to přes něj jako ledový blizard, vyrazilo mu to dech a srdce jistě vynechalo několik úderů. Merlinžel, ta láska byla jednostranná, Severus nikdy nedal najevo nic ze svých pocitů, stále zůstával ledově chladný, ač si po většinu času ušetřil své sarkastické poznámky. Spolupracoval, jak bylo třeba, pomohl mu s porážkou nejobávanějšího černokněžníka posledních let, ale tím to skončilo.

Po Voldemortově pádu již nebylo třeba udržovat společné bydlení a Harryho ničilo sledovat ten nepřístupný výraz, proto se s těžkým srdcem odstěhoval na Grimmauldovo náměstí. A pravidelně jej navštěvoval, vždy první středu v měsíci, ve zmijozelském sklepení.