Po stopách krve

Muzeum Carnavalet

,,Pořád mohu jen těžko uvěřit, že jste přijal naši nabídku pane Delcroixi, přece jen se vaše muzeum věnuje francouzské historii a na naší výstavě toho z ní mnoho nenaleznete." Amanda se s námahou na ředitele Marca Decroixe falešně usmála. Ten muž jí byl silně nesympatický. S nejvyšší pravděpodobností to zaviňoval jeho nevšední vzhled, díky kterému jí silně připomínal prase, což bylo zvíře, které nenáviděla. Nemohla si pomoct, ale když se před několika týdny poprvé setkali a on na ni promluvil a při tom se tak nechutně usmál, chtělo se jí zvracet. Bylo nevídané, jak moc se pan Delcroix lišil od většiny uhlazených Francouzů.

,,To nebyl žádný prroblém slečno McFrrost, je mi potěšením, že mě Skotské Nárrodní muzeum požádalo o výstavu zrovna zde," pronesl s francouzským přízvukem a zase se usmál tím způsobem, který v Amandě vzbuzoval chuť obrátit žaludek. A ohledně toho jeho potěšení, tak jí z toho rozhodně do tance nebylo. Navíc neměli, kromě historie, žádné společné téma a Amandě přišlo vyčerpávající bavit se pořád o práci. Jejich rozhovory tudíž probíhaly pořád srejně.

Přiřítila se k nim blonďatá asistentka pana Delroixe, mávala rukama všude kolem sebe a něco mluvila ve francouzštině. ,,M! M. Delcroix! Je vous ai finalement trouvé, vous devez aller à votre bureau est venu la visite que vous attendiez.",,Samozřřejmě Jacqueline, už jdu. Omluvte mě prosím slečno, mám domluvenou schůzku," sdělil mi anglicky ředitel muzea a zmizel ve dveřích.

,,Nemám nejmenší ponětí, jak můžeš s tímhle chlapem pracovat," řekla s povytáhnutým obočím Amanda Jacqueline Trottier. Francouzska jemně nakrčila nos. ,,Občas je to děsné, ale je tu dobrrý plat, což je jeden z hlavních důvodů, proč tu pořád zůstávám." Tmavovlasá Skotka si nemohla pomoct a začaly jí cukat koutky. Jacqueline se zamyšleně rozhlédla po výstavě. ,,Čarrodějnictví mě vždy fascinovalo. Je k neuvěřření, že někoho, kvůli něčemu takovému upalovali," znechuceně se ušklíbla.

,,Co si o tom myslíš ty?" Obrátila se čelem ke své kamarádce, která měřila o dobrých patnáct centimetrů více. ,,O čem?" Zeptala se Amanda, jelikož před tím byla duchem mimo. ,,Myslíš si, že je možné, že by mohlo existovat něco jako čarrodějnice?" Upřesnila svou otázku. Bruneta překvapeně zamrkala, a pak začala: ,,Z historického hlediska se lidé magii opravdu pokoušeli provozovat. Pořádali různé setkání neboli sabaty, kterým podle některých textů předsedal sám Ďábel. Některé kruhy čarodějnic při tom prováděly i různé oběti, ať už lidské nebo zvířecí, a právě tohle a strach z nich donutil, pro ně obyčejné, lidi něco proti nim dělat." Dopověděla Amanda.

,,Jsem opravdu rráda, že jsi mi to vysvětlila chodící encykolpedie, ale zrovna takto jsem svou otázku nemyslela. Měla jsem na mysli, jestli věřříš, že existuje nějaké, nadpřřirozeno." Amanda chvíli mlčela a její zelené oči si prohlížely některé z exponátů. ,,Mám ráda fakta a je pravda, že občas se dějí věci, které prostě nelze vysvětlit. Takže je tu jistá možnost, že by něco takového mohlo existovat," nevěnovala Jacqueline ani jediný pohled a dál se věnovala prohlížení výstavy, kterou viděla snad už stokrát.

,,Nevíš kolik je hodin?" Zeptala se po chvíli své společnice, aby zahnala ticho, které mezi nimi vzniklo. ,,Prrávě nám zkončila prracovní doba, půjdeme si tedy někam sednout?" ,,To je dobrý nápad, půjdeme do té kavárny, jejíž jméno si pořád nemůžu zapamatovat." ,,Ano," odpověděla Jacqueline na otázku, která jí byla spíše oznámena. Amanda si přes sebe přehodila zimní kabát a potom sešla po schodech dolů, kde měla čekat na blondýnku.

,,Vy jste slečna McFrrost?" Skotka měla co dělat, aby nezaječela. Vedle ní se totiž z nenadání objevil pohledný Francouz. ,,Ano," vyhrkla stále ještě rozklepaná z tohoto překvapení. ,,Těší mne, jsem detektiv Rrene Pretrre, potřřeboval bych vaší pomoc histrričky." Amanda překvapeně nadzvihla obočí. ,,Proč potřebujete zrovna moji pomoc? Předpokládám, že zde máte jiné odborníky, než jsem já?" Detektiv si ji pořádně prohlédl. ,,Vzhledem k tomu, že patřříte k jedněm z nejlepších vašeho oborru, tak bychom chtěli vaši rradu."

,,Já... myslím, že by s tímto neměl být problém, jenom musím počkat na mou přítelkyni, takže prosím chvíli vydržte." Jakmile to dopověděla, tak zahlédla Jacqueline, jak jde po schodech dolů. ,,Kohopak to tady máš Amy?" ,,Kolikrát jsem ti říkala, že mi nemáš říkát Amy? Jsem A-M-A-N-D-A," vyhláskovala, ,,žádná Amy nebo Mandy nebo cokoliv jiného," zaúpěla historička. Detektiv Pretre neodolal a tiše se jejich výměně názorů zasmál, což Amandě připomnělo, že se v chodbě nenachází pouze s mladou asistentkou, ale i s detektivem.

,,Omlouvám se detektive, tohle jste si nemusel vyslechnout," řekla bruneta s rudými tvářemi. ,,Takže vy jste detektiv?" Zacvrlikala Jacqueline koketně, což donutilo Amandu plácnout se do čela. ,,Ano, jsem tu kvůli tomu, že potřebuji pomoc slečny McFrrost," detektiv se mile usmál, při čemž odhalil své mírně křivé zuby, které mu na vzhledu rozhodně neubíraly.

,,A ohledně čeho ji vlastně potřebujete?" Naklonila bruneta hlavu na stranu. ,,Rraději bych vám to ukázal osobně. Jelikož je to kousek odsud, tak co se projít?" Ukázal směrem za sebe.

,,Tak můžeme vyrazit?"

Zdravím čtenáři,
První kapitola Po stopách krve je vydaná. Nynější cover je provizorní, čekám až bude dodělána objednávka.
Děkuji za každého, kde se rozhodne si tento příběh přečíst.
-Ciara