Školní ples

4.

Podívala se a uviděla Rona, jak se líbá s Levandulí.
Připadalo jí, že její srdce sevřela železná ruka, prudce trhla a vyhodila ho do koše. Jako by v plicích neměla žádný vzduch.
„Rone?“ vydechla.
Ten se odtrhl od Levandule a zvednul oči.
„H... Hermiono?“
„Ty pitomej, sobeckej, sebestřednej, zrádnej bastarde!“
Zase do ní vjel život. Ronovi jednu vrazila, Levanduli věnovala vražedný pohled a vyběhla z Velké síně.
Ron se mezitím zvedal ze země a držel se za krvácející nos.
„Co to do dí sakra vjelo?“ zahuhňal.
Nestačil se ani pořádně narovnat a přiletěla mu další, od jeho sestry.
„Idiote, ještě se tak blbě ptát! Kdyby to bylo na mně, normálně bych tě vykastrovala! Ty seš tak blbej!“
Ron polkl a utřel si krev ze tváře do rukávu obleku.

Hermiona se zhroutila na schody a rozbrečela se. Všechno bylo pryč, všechno.
Jak jí to mohl udělat? A co Levandule, co ta si myslí? Je snad tak naivní a věří, že zrovna ji Ron nepodvede?
Sakra, jak mohl?!!
Tyhle myšlenky jí běžely hlavou, zatímco její slzy dopadaly na kamenný schod, takže si ani nevšimla, že k ní někdo přistoupil.
„Problémy v ráji?“
Trhla sebou a zvedla uplakané oči. Přímo před ní stál Draco Malfoy.
„Copak tebe to zají...“ hlas jí odumřel, když si všimla, co drží v ruce. Ještě neodložil dar od Pansy.
Teď plyšáka rychle schoval za zády a Hermiona se uchichtla.
„Pansy?“
„Jo.“
Posadil se vedle ní a koně položil vedle sebe.
„Řekneš mi proč brečíš?“
„Proč bych měla? Od kdy ty se zajímáš o mudlovské šmejdy?"
„Ale no tak. Neřekl jsem ti tak dlouho a omlouvám se ti za to, že vůbec někdy. Poslední dobou si uvědomuji, že ne všechno je tak jak mi to otec vtloukal do hlavy. Navrhuju zakopat válečnou sekeru, příjmáš?“
Natáhl k ní pravou ruku. Po kratším přemýšlení ji stiskla. Byla překvapená, jak příjemně teplou kůži má. Ona na schodech seděla už dost dlouho a, řekněme si to na rovinu, žula zrovna nehřeje.
„U Merlina, ty jsi ale ledová. Počkej...“
Stáhnul sako a přehodil jí ho přes ramena.
„Lepší?“
Překvapeně kývla a přitáhla si látku, vyhřátou jeho teplem, blíž k tělu.
„Takže, stejná otázka. Odpovíš mi?“
Nadechla se a konečně ze sebe vysypala, co ji tolik trápilo.
„Víš, Ron se mě zeptal, jestli si ho vezmu a já že ne, že jsme ještě dost mladí. Ale ujistila jsem ho, že ho pořád miluju. On mi potom někam utekl a dlouho se nevracel.
A pak mi Parvati ukázala, kde je. Já se otočila a...“ nové slzy se jí nahrnuly do očí.
„...a viděla, jak se líbá s Levandulí!“
Draco jen beze slova rozevřel náruč a vzlykající Hermiona mu padla kolem krku.