2 girls in London

1.kapitola

Začínal další nudný den plný učení. Áďa už netrpělivě čekala na Terku, která jako vždy měla zpoždění.
,,Kde je, už tu měla deset minut být "zahučela si pro sebe.
,,Hele já myslela že jsme nejlepší kamarádky a nevadí když přijdu pozdě " ozvalo se z dáli.
Áďa se otočila tím směrem a široce se usmála. ,,Ale ty by si to měla omezovat to chození pozdě, začíná mi to lézt na nervy.
,,Tak to doufám, že tvoje nervy vydrží hodně a pojď už prosimtě, ještě přijdeme pozdě do školy.
,,Nojo to říká ta pravá " zasmála se.
Otočily se a společně se vydaly vstříc ponuré šedé budově, kterou nikdo nesnášel.
Jako obvykle se cestou do třídy s někým nezapomněli pokecat a potom přijít pozdě na první hodinu.

,,Hele, máš tu ročníkovou práci? "ptala se Áďa.
,,No jasně, mám ji už měsíc hotovou "usmála se Terka.
Áďu zamrazilo v zádech a zamyslela se. Pokud dneska zruší tu rodinnou večeři možná by to mohla stihnout přes noc udělat.
,,Nechceš dneska přijít k nám a trochu mi s ní pomoct?" zeptala se s nadějí, že jí Terka pomůže.
,,Hmmm nooo jako možná třeba někdy večer " snažila se z toho vykroutit.
,,Dlužíš mi to!!! " křikla na ní Áďa.
,,Pamatuješ jak jsem ti pomáhala s matikou? Slíbila si, že mi taky někdy pomůžeš " skoro už křičela.
,,Slečno Nová máte nějaký problém?" napomenul ji učitel.
,,Ne, nemám jen jsem neslyšela zvonění a myslela jsem si, že je ještě přestávka.
,,Tak si laskavě přeřiďte hodinky a jdete si sednout do první lavice a už žádné vyrušování" vyjel na ni ostře.
Otráveně se zvedla a šla do první lavice. Nemohla nepostřehnout jak v sobě Terka dusí smích. To jí vrátím, zasmála se v hlavě a sedla si do lavice.

Po únavné první hodině, která byla plná nějakých nesmyslných rovnic se konečně mohly stavit na kafe.
,,Tak tohle mi celou tu dobu chybělo" zasnila se Terka a hltala kafe, jako by ho nepila snad celý rok
,,Vždyť ty děláš jako by bez kafe byl konec světa " zasmála se Áďa.
,,Jestli nebude kafe, tak bude konec světa a honem za minutu začíná příroďák"

Po hodině přírodopisu obě skončily na ošetřovně, protože jak se zdá žáby jim nedělají dobře.
,,Děvčátka, já si myslím, že vám bude za chvíli dobře, ale pro jistotu vás pošlu domů " objasnila jim situaci ošetřovatelka.
,,Nemáme žádné námitky " prohlásily dvojhlasně a už se hrnuly ze dveří.
,,No moment moment, ještě budeme muset zavolat vaším rodičům aby věděli, že jdete domů " upozornila je.
No tak dobře ale pospěšte si už bychom chtěli být doma" odpověděla otráveně Terka
,,Dobře jděte ven a počkejte venku. "

,,Tak rodiče o tom ví můžete jít ale opatrně!" rozkázala.
,,Nebojte se půjdeme opatrně a nashledanou" rozloučila se Áďa.
,,Nashledanou" zopakovala Terka.

,,To je supeeeeeer, kvůli nějakým žábám máme volný dopoledne" radovala se Terka.
To sice jo, ale ty mi jdeš pomoct s tou ročníkovou prací" připomněla jí Áďa.
,,Hmm no joo, ale to jí opravdu nezvládneš sama? " zkusila to Terka.
,,Ne, musíš mi s tím pomoct"
,,Ok, no a ke komu půjdeme? "
,,Já bych šla ke mě, když to bude moje práce, ale nevím kdy jedou autobusy musíme se jít podívat na zastávku".

,,To mi chceš říct, že tu jako budeme muset čekat půl hodiny než to přijede? " zlobila se Terka koukajíc na jízdní řád.
,,Aspoň si zajdeme na kafe, poblíž je Starbucks".
Áďa věděla, že teď Terka svádí vnitřní boj jestli s ní má jít do Starbucks a potom k ní, nebo jít domů a nemít to výborný kafe.
,,Dobře tak už pojď mám chuť "
Áďa se usmála a nechala se za ruku táhnout do Starbucks.

,,Takže co to bude dámy? "zeptal se jich číšník.
,,Pro Áďu oříškové latté a pro Terku dvojitý cappuccino jako vždy? "
,,Že váháš " odpověděly dvojhlasně.
,,Za chvíli to tu máte " mrkl na ně číšník.
,,Díky " mrkla Áďa.

,,A o čem má být vlastně ta ročníková práce?" zeptala se Terka, která už měla své kafe vypité.
,,O nějakých kamenech, ale já vůbec nevím, který si mám vybrat" usrkovala Áďa ještě své skoro plné kafe.
,,A jo vlastně já dělám rozbor o ametystu a o vltavínu, ty můžeš udělat třeba o křemeni a achátu"
,,Pokud mi s tím pomůžeš udělám rozbor klidně o meteoritu"
,,To by ti pan učitel neuznal" starala se Terka.
Áďa se nechápavě v hlavě usmála. Terka moc vtipy neocení a  většinou ani nepozná, že někdo říká vtip.
,,Bože Terko dělala jsem si srandu" otráveně vzdychla.
,,Tak když už sis ze mě dělala srandu tak aspoň můžeš zaplatit" vrátila jí to Terka.
,,Ty mi fakt nedáš pokoj s tím placením, platila jsem i minule"
,,Tak dělej čekám venku"
Áďa se zvedla z té pohodlné židle a šla k číšníkovi.
,,Tak kolik to dělá Roberte? "
Číšníkům se normálně netyká, ale Áďa s Terkou jsou ve Starbucksu skoro jako doma, tak není divu že tu všechny znají jménem.
,,250" odpověděl nezaujatě číšník.
,,To zase utratím celé své kapesné" zabrblala neskopojeně, ale ty peníze neochotně vytáhla z peněženky. Ze Starbucksu odcházela s tím, že Terku asi bude muset zabít.

Terka čekala venku na zastávce a vyhlížela autobus. Áďa viděla jak vytahuje mobil a dívá se kolik je hodin.
,,Kolik je? " houkla na ní Áďa.
,,Za dvě minuty by to mělo jet, málem jsme to nestihly" skoro se až rozzlobila, jako by za to mohla ona.
,,Tak snad hlavní je, že jsme to stihly ne? " opáčila Áďa, která už byla skoro u Terky.
,,Už to jede!" vyhrkla Terka a šla se zařadit do fronty ke vchodu do autobusu.
,,Jako malý dítě" pomyslela si v hlavě Áďa.

Obě si píply opencardou u autobusáka a spokojeně seděly úplně vzadu.
Áďe moc dobře autobusy nedělají, i když s nimi jezdí každý den do školy a ze školy. Prostě se musí překonat a nehodit tam řidiči šavli.
Terka se v pohodě koukala do mobilu a chatovala s někým, ale Áďa se křečovitě držela okraje okýnka a zhluboka dýchala.
Naštěstí zbývala už jen jedna zastávka.
,,Tobě se dělá zase špatně? " zeptala se Terka koukajíc do svého mobilu.
,,To snad vidíš ne? " odsekla Áďa.
,,Tak promiň za minutu tam jsme"
Když autobus zastavil na jejich zastávce Áďa myslela že umře z toho jak se jí ulevilo, že už nemusí sedět v tom hrozném autobuse.
Když sešla schody ven trochu se zapotácela, ale ustála to.
,,Tak si pojď sednout na lavičku jestli je ti blbě" starala se o ní Áďa.
,,Ne to je dobrý, jdeme k nám"
,Jak myslíš" zasmála se Terka.

,,No to snad ne, já jsem si zapomněla klíče a je zamčeno" zlobila se Áďa.
,,Klid přelezeme plot a podíváme se jestli nemáte otevřené okno" navrhla Terka, která byla vždy spíš dobrodruh.
,,Tak jo, ty přelezeš plot a já tady počkám" spokojila se s návrhem Áďa.
,,Tak my podrž tašku a já lezu" odhodlala se Terka.
,,Tak se hlavně nezabij" smála se Áďa.
Terka vylezla na kamennou zídku a snažila se to přeskočit, ale škobrtla a spadla na druhý konec zahrady.
,,TERKOO! "