Devil love

14.

POHLED JUNGKOOKA

Seděl jsem na zemi a právě si v hlavě přehrával co se stalo.

Proč mě vůbec unesl?  Co chce se mnou dělat?

Začal jsem potichu brečet. Bojím se hodně. Začal jsem se rozhlížet jestli se nedá z tadytuď nějak uniknout, ale nenašel jsem nic. Byl jsem už zoufalý. Nezbývá mi nic jiného, než čekat až mě zabije. 

POHLED TAEHYUNGA

Byl tak vyděšený, ale jsem rád, že se mně bojí. Sice mi je trochu líto, že jsem ho udeřil, ale co už.  Aspoň má ze mně respekt.

Seděl jsem na pohovce a díval se na televizi, v tom se otevřeli vchodové dveře. Kluci už přišli.  Všichni přišli za mnou do obýváku, teda až na Jina, který je furt naštvaný.

,,Tak co? Už je vzhůru?" Zeptal se Yoongi.

,,Jo je, měli jste vidět ten jeho vystrašený obličej." Zasmál jsem se.

,,To věřím." Uchechtl se Namjoon.

,,A dovolíš mi si s ním trochu  pohrát?" Zeptal se s nadějí v očích Hobi.

,,Hele tenhle je můj, najdi si svou hračku." Řekl jsem přísně.

,,Dobré, klid jen jsem se zeptal." Řekl Hobi a dal ruce do obranného gesta.

,,Jo a našli jsme úplně skvělý klub,  takže ti tady nebudeme moc zavazet, aby jsi taky měl čas na toho tvého Kookieho." Dodal Namjoon.

,,Kluci, ale však vy mi vůbec nezavazíte." Řekl jsem.

,,No jo,ale i tak." Řekl Hobi.

,,Hele, jdeme si na chvilku lehnout jsme s Hobim už dost unavení." Řekl Yoongi.

,,Já jdu za Jinem, kdybys něco potřeboval, tak zaklepej." Řekl Namjoon.

Všichni odešli a mě nenapadlo nic jiného, než jít zas za mým Kookiem.

POHLED JUNGKOOKA

Seděl jsem opřený o zeď a pokoušel se usnout, když v tom se otevřeli dveře a nebyl tam nikdo jiný než ten kluk, který mě před asi tak dvěma hodinami zmlátil. Natisknul jsem se ještě víc na stěnu a čekal jsem na to, co se bude dít. Strašně jsem se klepal a bál se.

,,Ahoj Kookie, jakpak se máš? " Řekl a mě znovu z jeho hlubokého hlasu naskočila husina. Já jen sklopil pohled a díval se na zem.

,,Víš, že je neslušné mlčet, když se tě někdo na něco ptá?! Zvýšil hlas.

,,O-omlouvám se." Řekl jsem. Můj hlas se třásl.

On se jen zasmál.

,,Asi jsem se ještě ti nepředstavil, viď?  Jmenuji se Kim Taehyung. A právě teď mám dobrou náladu, takže se můžeš zeptat na to, co tě zajímá."

,,Proč tady jsem?" Řekl jsem potichu a bojácně. 

,,No víš...už dlouho jsem tě měl vyhlídnutého. Prostě ses mi zamlouval. A jestli budeš spolupracovat, tak se ti nic nestane." Řekl úplně v klidu.

,,A teď k věci. Můžeš si teď vybrat.  První možnost je, že tady zůstaneš a občas mi poskytneš nějakou službičku a někdo ti tady bude nosit jídlo a ty budeš potichu a ani necekneš. Druhá možnost je,že ti sundám pouta, a že půjdeš se mnou nahoru, budeš se mnou ve stejném pokoji a budeš mě poslouchat na slovo. Třetí možnost je, že tě na místě zabiju. Tak co si vybereš?"Řekl Taehyung.

Nejraději bych si vybral třetí možnost, ale to bych už nikdy neviděl ani svoji rodinu. Myslím, že ji neuvidím ani tak, ale nějaká možnost tady stále je. A ty pouta mě už strašně škrtí. Takže nezbývá mi nic jiného, než zvolit druhou možnost. Kdo ví, možná není tak zlý jak se dělá. I když..

Z mého přemýšlení mě vyrušil Taehyung, který si odkašlal a tím dal pokyn, ať už mluvím.

,,T-tu d-druhou." Pípl jsem.

,,Dobře sis vybral." Pochválil mě a sundal mi pouta. 

Chytl mě silně za ruku,až jsem sykl bolestí, a táhl mě někam pryč.