Takže... Ahoj jmenuju se Adéla. Je mi 15 let a chodím na střední školu. Už od 6. třídy jsem se sebepoškozovala dodnes. Moje jizvy jsou velké a viditelné, byly takové schválně aby lidi viděli co jsem si prožila. Ale neuvědomila jsem si že lidé chtějí vědět co se mi stalo. Rodiče to zjistili v 7. třídě a vyhrožovaly mi psychiatrií ale ja pak našla místa které byly nenápadné. Přesto že rodině lžu tím že říkám že už se neřežu, ale mě to nedá pokoj. Mám v sobě tolik zla a bolesti. Říkám tomu taková moje malá temnota v mém nitru, v mé duši, v mé krvy.
Abych skryla svoh depresi, tak se chovám jako takový třídní šašek.
,,život je plný zla a smutku" řekla Adéla a namalovala si úsměv na tváři.
