Back To School [Drarry Translation]

Nakupování

Harry's POV

,,Hermiono, už jsem vyhodil všechny své věci ze školy. Došlo mi, že to bude k ničemu.'' Kňučel jsem, zatímco jsem se jí snažil beznadějně přemluvit, z přemlouvání, dostat mě zpátky.

,,No Harry, máš to blbé. Máš tolik galeonů na utrácení a na co lepšího je utratit, než na školu?'' odpoví Hermiona.

,,Sladkosti? Byt? Skoro na všechno, Miono.'' přidal se Ron. Já jsem souhlasil taky, ale ona nás táhla dál. My jsem jen reptali a bědovali nad všemi věcmi, které by jsme mohli dělat místo toho.

Konečně jsme došli ke Gringottovým a já jsem si šel vybrat. Vzal jsem si dost peněz pro moje a Ronovi pomůcky, protože jsem věděl, že se nechtěl ptát rodiny na peníze, které nemají.

Když jsme se plahočili Příčnou ulicí, zahlédli jsme pár známých tváří a u každého se zdálo, že na nás zíral. I přesto, že to tak bylo od prvního ročníku, stále jsem si na to nezvykl.

Najednou jsem do někoho vrazil a když jsem vzhlédl, zjistil jsem, že je to Malfoy. Zamumlal omluvu před tím, než zvedl pohled. Jeho šedé oči strnuly a vypadal, že chce utrousit nějakou drzou poznámku.

Předběhl jsem ho a jako první řekl: ,,Promiň Draco, nechtěl jsem do tebe vrazit.'' Vypadal zmateně a já se snažil nevyprsknout smíchy, z jeho výrazu.

Zatímco jsem čekal na nevhodnou připomínku, tak jsem si uvědomil, že na mě zírá.

,,Hádám, že je to v pohodě, Pott-Harry,'' zamumlal nakonec.

Ohromený tím, že mi vrátil mé hezké gesto, jsem přikývl, než jsem pokračoval v chůzi, se zmateným Ronem a Hermionou.

,,Necháš se vybrat do jiné koleje nebo zůstaneš v Nebelvíru?'' zeptal se mě ještě, než jsem prošel úplně kolem něj.

,,Nechám se znovu vybrat, zní to zajímavě vědět, že bych mohl jít i někam jinam,'' řekl jsem s podezřelým pohledem, když jsem se na něj otočil. On přikývl na souhlas a my pokračovali v cestě.

Já a moji nejlepší kamarádi jsme pokračovali v kupování věcí do školy a nakonec to zakončili u stánku se zmrzlinou, na kterou jsem je oba pozval. Oficiálně máme všechny školní potřeby. Uvědomili jsme si, že tam bude dvakrát tolik prváků, i když někteří byli technicky vzato druháci. Přemýšleli jsme, kolik studentů si půjde zpět udělat sedmý ročník, když v tom jsme si všimli Nevilla, jak k nám kráčí se svou babičkou.

,,Hej, Neville, jak ses měl, kámo? Už jsme se dlouho neviděli!'' řekl Ron, který si stoupal, usmívající se od ucha k uchu. Neville byl zaskočený a vypadal překvapeně.

,,Oh, ahoj,'' řekl tichým hlasem, ,,měl jsem se dobře. Mám pocit, že na mě všichni v poslední době zírají. Už vím, jaké to pro tebe asi muselo být, Harry.'' S malým úsměvem jsem přikývl.

,,Takže hádám, že jdeš zpátky. Budeš se nechávat znovu vybírat?'' zeptal jsem se poté.

,,Babička si myslí, že bych se měl nechat znovu vybrat, ale já nevím, nemyslím si, že bych se mohl dostat zpátky do Nebelvíru.'' řekl během toho, co se díval na zem a působil nesvůj.

,,No však to je pointa toho, nechat se znovu vybrat! Já doufám, že se zpět do Nebelvíru nedostanu, užil jsem si tam soustu zábavy, ale chci zkusit i jiné koleje, když mám tu možnost,'' poznamenal jsem.

,,Co když se dostaneš do Zmijozelu?'' podíval se na mě překvapeně.

,,To by byl zajímavý obrat, no ne?'' pokrčil jsem rameny jednoduše.

Podíval se na mě, jako bych byl tříhlavý pes, z mého prvního ročníku. Jenom jsem se křivě usmál a řekl svůj názor: ,,Myslím si, že by ses měl nechat znovu vybrat, ale je to jen na tobě.''

Přikývl a poté už dále s babičkou pokračovali, zvažujíc to, co jsem mu právě řekl.

,,Už je skoro půl sedmé a myslím, že mě Krátura očekává doma na večeři, můžeme se zítra v osm potkat na Grimmauldově náměstí, ať můžeme jít spolu další den na vlak.''

Po rozloučení s kamarády, jsem šel domů, abych se mohl jít umýt a poté jít spát. Řekl jsem Kráturovi, že nemám hlad a on vypadal, jako by se snad bál, že nejím, než přikývl a nechal mě se jít umýt.

Kratura's POV

Vím, že je špatné špehovat mého pána, ale bojím se. Za poslední tři dny nejedl ani jedno jídlo, které jsem mu udělal. Vypadá bledě a vždy hned, jak se dostane domů, tak slyším dávivé zvuky, přicházející z koupelny. Bojím se, že je můj pán nemocný, ale zakázal mi o tom mluvit. Je to velmi hodný pán, ale vzdal bych se všeho jen, abych mu mohl pomoct.

A to jsem ještě nezmínil jeho spánkové návyky. Usíná v brzkých ranních hodinách a probouzí se krátce poté. Když spí, otáčí a háže s sebou, neboť ho pronásledují noční můry.

Vždycky má kruhy pod očima a jeho oblečení na něm visí. I když je skoro září a není moc zima, on stále nosí dlouhé rukávy. Kéž bych jenom mohl pomoct svému pánovi.

Harry's POV

Zatímco jsem ležel v posteli, vzpomínky z války se mi vracely. Vzpomínám si, jak smrtící kletba trefila Ginny. Spadla přímo do Georgeovi náruče. Kéž by jen poslechla svou matku. Vím, že Fred si to dává za vinu, že mířil tuto kletbu bez přesného cíle. Já jej z toho neobviňuji, obviňuji sebe. Kdybych si s ní nikdy nic nezačal, nechtěla by tak moc bojovat. Je to všechno má vina, že je pryč. Weasleyové na mě byli vždy milí a já jim to oplatil tím, že jsem nechal zabít jejich dceru, kterou jsem miloval.

Podíval jsem se na budík vedle mé postele, abych zjistil, že jsou tři ráno. Usnul jsem s obrazy jejích nádherných rudých vlasů, padajících dozadu a slovy: ,,Miluji tě, Harry. Prosím, jdi dál.''

Draco's POV

Tři ráno. Jsou tři ráno a já jsem byl stále vzhůru, poslouchajíc hádku mých rodičů. Má matka říkala, že by se měli doznat k jejich zločinu, ale můj otec si myslí, že můžou pokračovat ve lžích, že byli pod kletbou Imperio. Už skoro nemůžu poslouchat jejich hádky a jsem nadšený z toho, že už mě dělí pouze jediný den od toho, vrátit se zpět do Bradavic. Opravdu se nemůžu dočkat toho, až mě znovu Moudrý klobou vybere. Už nechci být na stejné koleji, jako byl můj otec. Doufám, že nepůjdu zpět do Zmijozelu. Usínal jsem během toho, co jsem vzpomínal na samé špatné věci, co jsem dělal jako Smrtijed. 

♥♥♥

Vítáme vás u první kapitoly, našeho přeloženého příběhu. (Ani my nevíme, jak to bude dále pokračovat, neboť to bude překládat kapitolu po kapitole, takže budeme napjaté, stejně, jako vy. Hihi. :D)

Brzy na viděnou, srdíčka. :*