Šepot chtíče | Tomione

Kapitola třicátá šestá

Bylo skutečně obdivuhodné, jak snadno dokázala nebelvírská sebranka po boku Llyala Lupina přemluvit v tak krátké době své rodiče k tomu, aby svolili k jejich společným prázdninám.

Byl to skutečně zajímavý pohled, když se čtyři čarodějky a dva čarodějové s ohromnými kufry a klecemi se svými sovami namačkali ke stolu v jedné z Londýnských kaváren.

Hermiona se mačkala u kulatého stolu mezi Sebastianem a Llyalem a pozorovala své přátele, jak zmateně hledí do jídelního menu a snaží se pochopit, kolik jaký pokrm či pití stojí.

Když k jejich stolu přišla servírka, Hermiona si jí pozorně prohlédla. Bylo neuvěřitelné vidět na vlastní oči všechny ty starodávné šaty a budovy. ,,Dala bych si horkou čokoládu," objednala si Hermiona a když pohlédla na své přátele, lítostivě zakroutila hlavou. ,,Šestkrát, prosím."

Když mudlovská dívka odešla a nechala na té podivné skupince zkoumavý pohled, Sebastian úrovně vydechl. ,,Máme jediné štěstí, že rozumíš mudlovskému světu."

,,Chtěla jsem říct to samé," uchechtla se Grisha, zatímco si na prst namotávala jeden ze svých malých copánků. ,,Chudinka buďto v životě neviděla sovy, nebo nechápe, že jako správný turista nerozumím mudlovské měně."

,,Přesně o tom jsem s vámi chtěla mluvit," chopila se slova opět Hermiona a ztišila hlas, takže jí i přátelé okolo stolu slyšeli pouze ztěží. ,,Stejně jako je v našem světě Grindelwald, v tuhle dobu téměř celý mudlovský svět ovládá zlý muž, Adolf Hitler. Posílá do koncentračních táborů všechny, co působí zvláštně, jsou chytří, bohatí, nebo kterýkoliv způsobem postižení."

Minerva se uchechtla, i když na situaci nebylo nic k smíchu. ,,Takže Villiers má problém, on je postiženej, až to bolí."

Sebastian se zamračil a lehce jí dupl na nohu. ,,Važ slova, McGonagallová, jinak budeš spát celé prázdniny v nějaké jeskyni."

Minerva mu věnovala úsklebek a snad aby ho uklidnila pantomimou naznačila, že si klíčkem zamyká ústa.

,,Takže zpět k věci," uzavřela další hádku mezi nebelvírskými kašpary Grisha, zatímco se kavárnou rozezněl zvonek oznamující nově příchozího zákazníka, ,,venku je to nebezpečné a chce se po nás, abychom se chovali jako mudlové a nemluvili o existenci kouzel nebo našeho světa, protože by nás to mohlo přivést do maléru?"

,,Přesně tak," přikývla Hermiona a pohlédla ke vstupním dveřím kavárny. K pultu přešel uličkou mladý muž s tmavými vlasy, stočenými do divokých kudrlin.

Jeho kůže na rukou, protože na zbytek těla ztěží viděla, byla bledá jako měsíční svit. ,,Dám si ledový čaj, prosím," objednal si sametovým hlasem, jež Hermioně nápadně připomínal šumění větru před deštěm.

Byl tichý, ale rázný.

Záhadného muže si všiml i zbytek bradavické sebranky, obzvláště rudovlasá lvice Merilin. ,,No to mě snad Merlin tahá za hůlku," ulevila si a Llyal se sám pro sebe uchechtl.

,,Ty ho snad znáš?" zamračila se Hermiona, až se jí mezi obočím vytvořila malá a téměř nepostřehnutelná vráska.

Byla to tentokrát Grisha, kdo se vševědoucně zahleděl na mužova záda. ,,Ještě aby ne, ale myslím, že ti dojde, kdo to je, až si nás všimne."

Jen co to dořekla se muž u pultu skutečně otočil a věnoval skupince namačkané u kulatého stolu křivý úsměv a Hermiona spatřila ty nádherné oči barvy moře při světle poledního slunce.

Ty nádherné pomněnkové oči, kterými se na ně vždy dívá její nejlepší kamarád Sebastian.

Jmenovaný francouz se ujal slova, stejně jako se jal pozdravit mladíka, kterého zřejmě všichni kromě kudrnaté nebelvírky poznali. ,,Už jsem se obával, že by jsi nás nechal spát někde u Děravého kotle," uchechtl se Sebastian a podal si s tmavovláskem ruku, přičemž se krátce bratrsky objali a poplácali se po zádech.