Soumrak

1.Kapitola

,,Beep, beep" ozval se otravný zvuk budíku. Jak já jen ho nenávidím. Jen jsem otráveně zamručela a natáhla se rukou po budíku, abych ho vypla. Hlasitě jsem si povzdechla a zývla. Nenáviděla jsem rána, byla jsem vážně unavená. Nemám ráda vstávání, ne tak brzo. Vážně, je to otrava...

Sedla jsem si na postel a protáhla se. Promnula jsem si spánky a zahleděla se ven z okna zabírajícího téměř celou jednu zeď v mém pokoji. Viděla jsem téměř celé probouzející se město New York. Ach jo, miluju ten výhled, ale chybí mi staré Malibu. Unaveně jsem vstala, přešla ke skříni, abych z ní vyhrabala nějaké oblečení a začala se oblékat. 

Vzala jsem ze skříně oblečení a na sebe si vzala bílé krátké tričko s potiskem černých grafit, tmavě modré jeansy a kolem pasu si převázala šedou mikinu s tmavě šedým nápisem GEEK. Pak jsem šla do koupelny a udělala ranní hygienu.

Zašla jsem hned do kuchyně, abych si udělala něco k jídlu, protože jsem měla fakt hlad, ale zahlédla jsem tátu.

,,Ahoj tati," pozdravila jsem ho a on mi to oplatil jen úsměvem. Udělala jsem si toast a sedla si k stolu. Pustila jsem se do jídla. Musím uznat, toasty dělám fakt dobře.

Když jsem se nasnídala, vstala jsem. 

,,Tati, jdu si se Stevem zaběhat," oznámila jsem mu a vydala se k výtahu. Už chtěl něco namítnout, ale já jsem zmizela ve výtahu, ve kterém hrála celkem přijemná muzika. Výtah cinknul a já vyšla ven. Steve mě už čekal před Stark Tower.

Pozdravila jsem ho a on mě taky. Vydali jsme se bětah kolem Central Parku.

Byl mnohem rychlejší než já. Potichu jsem zanadávala a snažila jsem se k němu dostat blíž. Příště ho doběhnu, řekla jsem si pro sebe. Udělal pět koleček, já měla zatím jenom jedno. Sakra, jak to ten chlap zvládá?! ...No jo. Vždyť je to super-voják. Já jsem ale blbá. Trochu jsem zrychlila. Konečně dobíhám druhé kolečko, on už má sedmé a já začínám být unavená. Noták Wendy, ještě to zvládneš! řekla jsem si opět pro sebe a doběhla třetí. Nachvíli se zastavím, abych si dala pauzu. Rozdýchám se a běžím znovu. Čtvrté kolečko. Páté. Pomalu ho dobíhám. Začínám na sebe být pyšná.

Najednou uslyším někoho křičet mé jméno. Byl to Steve. Rychle se podívám jeho směrem, ale to už mě někdo prudce srazil k zemi a udeřil něčím do hlavy. Slyším Stevovy rychlé kroky a hlasy jiných lidí, dokonce i výstřely a řinčení zbraní, vyplašený křik lidí. Pak už jen tma.

Tak ahoooj lidi uwu. Výtejte u mojí nové a první knížky-fanfikce na Marvel.

Protože jak všichni víte tak já úplně zbožňuju Marvel x3

Tak doufám že se vám moje knížka líbí UwU