Odmítnutí při přiznání [Shizaya]

Kapitola 1

Čao, prosím dejte mi kdokoli vědět co si o tom myslíte - zkouším to poprvé.

Nejedná se o můj příběh, je to překlad z Aj. Autorem je Vickironica a originální název je Denial of confessions [Shizaya].

A předem se omlouvám za gramatické chyby a případné překlepy.

------------------------------------------------------

Shizuo zíral na lístek, zatímco si ho znovu a znovu pročítal, aby se ujistil, že si to celé jen nepředstavuje. Bohužel si nemyslel, že by snil.

'Všechno nejlepší k narozeninám Shizuo! Omlouvám se za to, že jsem ti nemohla dát dárek osobně - něco mi do toho vlezlo.

Izaya ví, jak obojek sundat, ale pravděpodobně ti to nebude chtít říci. Než ti to řekne, zkus mu dát rozkaz s oslovením "blecho"!

- Celty

PS: Vím, že nejsem dobrá kuchařka ale doufám, že ti bude chutnat dort, který jsem upekla!'

Blonďák si povzdechl, nejistý co by měl v téhle situaci dělat. Na Zemi ležela malá bílá krabice ve které musel být dort, o kterém se zmiňovala Celty. Na vrchu krabice byl položený černý klíč, nejpravděpodobněji vyrobený z Celtiiných stínů.

Shizuo se konečně zaměřil na hlavní 'dárek'. Izaya vrhal vražedné pohledy na blonďáka, zatímco seděl v tureckém sedu s rakama za zády přivázaný k zábradlí u bytu. Černé stíny mu pokrývali ústa, dokonale ho umlčujíc. Obojek a pouta na rukách byli také vytvořeny ze stínů.

Po bližším prozkoumání - za Izayova velkého nesouhlasu - se ukázalo, že stínová pouta mají klíčovou dírku na klíč, který poskytla Celty. "Vydrž minutku." Shizuo popadl klíč z krabice a začal se přibližovat k havranovi.

Chvíli trvalo dostat klíč do zámku kvůli nepříjemné pozici ve které se nacházel černovlásek, až nakonec Shizuo uslyšel tiché 'cvak', vycházející ze zámku. Uvolnil Izayovi zápěstí a sám si sedl.

Izaya, k Shizuovu velkému překvapení, se nepokusil vstát. Blonďák si byl téměř jistý, že informátor vystřelí při první příležitosti pryč, místo toho si jen promnul bolavá zápěstí.

Byl takový ten chladný den, kdy by nikdo neměl být venku - i kdyby nesněžilo. Izaya měl svůj tradiční kabát, který bezpochyby ukrýval nože, ale jeho obličej byl přesto zčervenalý mrazivým větrem.

"Poslouchej, já chci jenom mírumilovný narozeniny, takže prosím zkus mě nenaštvat. Jenom dnes. Zítra se můžeme vrátit k bojování, ale dokud toto...dilema...neskončí, máme příměří." Shizuo nakročil nos, nepřipravený vypořádat se s čímkoli co se dělo. Chtěl klid a mír a ta blecha to kazila. Znovu. A tentokrát to ani nebyla jeho chyba...pravděpodobně.

Izaya pomalu přikývl - nebyl uplně v pozici udělat cokoli jiného.

Shizuo zvedl ze země krabici, posbíral pouta, lístek a nakonec klíč, načež otevřel dveře. "Pojď dovnitř."