IDENTITA |Vkook*Yoonseok|

TAEHYUNG

Studený vzduch mě přiměl schovat každou část mého těla pod peřinu a rozhodnout se znovu upadnout do říše snů.

Tento plán byl však po pouhých pár vteřinách jeho započetí zrušen, když mi kdosi stáhl peřinu a skočil na mě celou svou vahou.

Následný smích mi prozradil, že pachatelem je můj nevlastní bratr, který se rozhodl, že když je ta neděle, může mě probudit brzy, abych  náhodou nespal déle než je nutno...

,,Taehyungie~~~ vstávej" uvěznil mě v jeho spárech.

Se zamručením jsem mu ruce obtočil kolem pasu a přetočil nás naopak, čímž si z něj udělal polštář.

,,Chtěl jsem jít do kavárny za Jungkookem, ale vidím, že ty nechceš tak tu zůstaň a já půjdu sám" pokrčil rameny.

Na to jsem bleskově otevřel oči a málem sletěl z postele.

V žádném případě ty dva nenechám o samotě, Jimin je v Kookově přítomnosti jak nadrženej pes.

Rychle jsem se vyšplhal na nohy a bežel najít si nějaké normální oblečení.

Jimin se zasmál a začal se roztahovat přes celou mou postel, přivlastňujíc si moji chlupatou deku.

Pro objasnění, Jungkook je školní playboy a snad každý v okolí ho zná.
Všechny holky chtějí, aby je ojel a všichni kluci chtějí být jako on. No a pak jsem tu já a Jimin, kteří doufáme, že je gay a stalkujeme ho snad každý den, abychom pak mohli 'nenápadně' přijít na některé z jeho oblíbených míst a prohodit s ním pár slov.

Pravda je však taková, že by si o nás neopřel ani kolo.

Právě každou neděli chodí do menší kavárničky, pár ulic od našeho domu, což je pro nás dokonalá příležitost.

Popravdě, kdyby nebylo Jimina, tak bych nejspíš vždycky jen seděl v koutě, zíral na něj a slintal nad představama, které se dost obvykle utvářejí v mé hlavě.

Jenže Jimin pokaždé s Jungkookem flirtuje, přesně proto je nemůžu nechat osamotě.

,,Nezapomeňte si helmy" Připomněla nám matka, když jsme seběhli do kuchyně a rychle popadli kus chleba s marmeládou.

,,Neboj" líbl jsem ji na tvář.

Byla už na tyhle naše nedělní výlety zvyklá, takže se ani neptala kam jdeme.

Vyběhl jsem ze dveří a z garáže vyndal moje staré, ale pořád funkční kolo.

Není to tak, že bych neměl na nové, lepší, ale proč si kupovat nové, když  to staré pořád  jezdí.

Nasedl jsem, natáhl si rukavice a helmu a kývl jsem na Jimina, který už byl připraven se svým kolem.

Oba jsme vyjeli na menší kopec na jehož vršku jsme se zastavili.

Přichází na řadu náš mini závod, kdo dojede ke kavárně jako druhý, platí cokoliv, co si ten druhý objedná.

Srovnali jsme si kola na bílou čáru, označující jakási pravidla na silnici a čekali než se semafor přepne na zelenou, což znamená start.

Po pár sekundách se z červené stala oranžová a já již v hlavě odpočítával poslední desetiny vteřin, než budu moct vyjet.

Jenže pak se stalo cosi divného.

Můj mozek, jakoby přestal fungovat, způsobilo to pouhé mrknutí.

Najednou jsem byl na naprosto jiném místě než ještě před malou chvílí.

,,Tae?"

***
První kapitola je na světě! 💜

Zítra píšu čtvrtletku z matiky tak mi držte palce 🙏🙇💞 (Jestli to nedám tak budu asi popelář 😂)

I 💜 u

P.S přemýšlela jsem, že bych opravila některé z mých příběhů a jeden dokonce kompletně přepsala, co myslíte?😶