Za mezikolejní vztahy - původní verze [Bonus MV]

Kapitola první a poslední

Dovolte mi na začátek pár slov, neb cítím potřebu vám všem znovu poděkovat za to, že jste Mezikolejním vztahům vdechli život. Jste nejlepší. Děkuju 💚.

Nicméně, tady to máte. Vkládám to sem bez úprav, tak jak jsem to vyhrabala z aplikace, ve které jsem kdysi psávala.

Předem upozorňuji, že je to děsné. Jako fakt. Ale aspoň na tom jde vidět, jak se můj styl psaní v průběhu MV vyvíjel.

S.

Edit: Teď jsem mrkla na datum poslední změny těchto dvou podivných kapitol a obě byly naposledy editovány - příhodně - 14. prosince minulého roku, tedy mezi kapitolami 36-37. To jen tak pro upřesnění 😀.

***

Poslední kapitola: Vlastní svět

Hermiona se zavrtěla a procitla, jelikož s ní někdo horlivě a dost hrubě třepal.

„Do prdele, Grangerová!“

Zamrkala a vzhlédla k tomu, který ji probudil. Draco. Tohle zrovna nebylo jedno z jeho nejněžnějším probuzení... Uměl to teda rozhodně líp. A od kdy jí vlastně zase říká příjmením?

„Konečně!“ zavrčel, nakrčil nos a odtáhl se od ní. „To nevíš, kde máš pokoj, že spíš tady?“ Ušklíbl se a odstoupil od ní.

„Uklidni se, Malfoyi!“ zavrčela na něho Ginny, která stála kousek vedle něho.

Hermiona překvapeně pozvedla obočí. Proč se s ní Draco baví tak nepřátelsky? A Ginny... Nejsou ti dva náhodou už dávno přáteli?

Porozhlédla se kolem sebe. Ležela ve výklenku u okna v pracovně primusů. Podívala se ven. Slunce bylo vysoko na obloze a venku silně foukalo. Všimla si, že pár stromů už zvesela ztrácelo své listy. Ale... Není náhodou červen?

„Jsi v pořádku, Hermiono?“ zeptala se starostlivě Ginny, když si všimla výrazu její tváře a přisedla si do výklenku za ní. Hermiona na ni jen tupě zírala. Pak se rudovláska otočila na Malfoye. „Cos jí udělal, ty zatracený hade?!“ skoro zaječela, rychle vyskočila na nohy a už stála nebezpečně blízko zmijozelskému blonďakovi.

Draco nakrčil nos, obdařil Ginny nepřátelským pohledem a o krok odstoupil. „Co bych jí asi tak udělal?!“ vyštěkl a nakrátko se podíval na Hermionu, která na něho zmateně zírala. „Včera mi dala rozpis hlídek a šel jsem pryč. A ráno jsem ji tady takhle našel,“ vysvětlil na svou obranu a kývl ke kudrnaté čarodějce hlavou.

Hermiona otevřela údivem pusu. Co se to děje?! Jaký rozpis hlídek? Vždyť to nedává žádný smysl, škola už přece skončila, ne?! Je červen! A Draco jí slíbil, že si ji najde a zkusí to spolu i mimo školu! A co dělá vlastně tady? Vždyť seděli v kupé v Bradavickém spěšném vlaku a mířili zpátky do Londýna. Nebo ne?

„Co je s tebou, Grangerová? Co na mě zíráš, jako by mi narostla druhá hlava?“ Ušklíbl se posměšně a pozvedl obočí.

Hermiona byla naprosto, dokonale, neuvěřitelně zmatená. Co má tohle všechno znamenat? Pomalu vstala a promnula si obličej. Pohled jí náhle zastavil na knize, která ležela ve výklenku. Vykulila oči. Tohle přece není možné...

„Co je dneska za den?“ zeptala se váhavě a pohlédla na Ginny a následně i na Draca.

Rudovláska ji obdařila zmateným pohledem a Draco se na podíval s nakrčeným nosem.

„No, vzhledem k tomu, že jsme se včera vrátili zpátky do Bradavic, tak zkus hádat,“ pronesl s úšklebkem. „Vážně, Grangerová, nespadla jsi na hlavu?“