No tak jsem šla hned druhý den na určené místo. Přivítali mě a pak mě zavedli se zavázanýma očima do takové temné místnosti s jedním zatmaveným světlem, s oknem, které bylo zazděné a byl tam na stole malý mikrofon s kamerkou. Divila jsem se co tu dělám... nevěděla jsem jak utéci.. Pak se ozval takový tichý chraplavý hlas. Hlas: ,,Sedni si...'' Já: ,,A proč?? Kdo jsi? Co po mě chceš?" zvýšilajsemhlas Hlas: ,,Dělej co ti říkám!'' Tak jsem si teda sedla a potom se mě ten hlas ptal na různé otázky. Poslední otázka byla: ,,Chceš býti agentkou?'' Odpověděla jsem ano.. Víc si toho nepamatuju, až na to, že mě něco bodlo do ruky a já usnula...
O pár hodin později: Já: ,,Kde to jsem?'' Hlas: ,,Zde si vybereš převlek." Viděla jsem tu krásné převleky. Byly tu převleky od červené přes zelenou až po černou a bílou. Moc se mi líbil modrý a pak i růžový. Já: ,,Mohu mít dvoubarevný?" Hlas: ,,Klidně." Hlas: ,,Jaké dvě barvy chceš?" Já: ,,Modro-růžovou." Hlas: ,,máš ho mít." ,,Na tom zařízení co máš před sebou, tak na něm si ho navrhneš."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Asi takhle jsem si ho navrhla. A jak jsem zmáčkla SEND, vyletěla z toho zařízení uspávací šipka přímo do stehna. Zase jsem usnula...
Když jsem se ráno probudila, vedle mě stál dopis a v něm ten můj náhrdelník a vedle můj převlek.
V dopise bylo napsáno: ,,Omlouváme se za ty uspávací šipky (můžete míti z toho modřiny, můžou vyvolat i alergickou reakci, pokud se tak stane, informujte nás)."
Já: ,,No super. Budu možná mít modřiny, ale aby to nebylo málo, tak ještě nějakou alergickou reakci. Lepší den být nemůže."
