Léto vítězů

Konec školního roku

S úžaným pocitem jsem opouštěla brány své základní školy a těšila se na další prázdniny prožité se svým nejlepším kamarádem Adamem a mým koněm Lokim se kterým budeme společně trénovat na mistrovství které nás čeká na konci prázdnin. Všichni vždy říkali jak se k sobě s Lokim hodíme... že jsme prý oba dva totálně praštění.
Měli pravdu, pousměju se nad touto myšlenkou. V tu chvíli za mnou zezadu přiběhne Adam a zakřičí.
"Eriko pozor! Pavouk!" Podívala jsem se na něj s povytaženým obočím a lehkým úsměvem. On měl z pavouků šílený strach... narodil ode mě. On byl vždy trošku zženštělejší ale o tom někdy jindy.
Pohlédla jsem nahoru abych mu viděla do očí a hláskem ustarané maminky řekla:
"A chtěl tě sežrat viď?" A našpulila jsem pusu jako malé dítě.
"Jo! A byl taaakhle velikánskej!" Řekl a se stejně našpulenou pusou roztáhl ruce od sebe co nejdál.
"Neboj se! Já tě před tím krvelačným pavoukem ochráním! Kde je ten hajzl?!" Proslavila jsem se do naoko bojového postoje a s přimhouřenýma očima skenovala okolí. Pak jsem začala po špičkách couvat a nebezpečně se rozmachovat rukama.
"Zaklínám tě ty jeden obrovskej, chlupatej..." v tu chvíli jsem ze zadu do někoho narazila. Když jsem se otočila tak mě má skvělá nálada přešla. Za mnou stál s povytaženým obočím a znechuceným výrazem Daniel. Chodil na školu ve vedlejší vesnici a právě se vracel z autobusové zastávky domů. Znám jej už od školky ale vždycky jsme se nesnášeli. Myslí si o sobě bůhíco jen proto že na něj letí pár holek. Má také svého koně a jezdí s ním na závody, bohužel ve stejné disciplíně jako já a často mi dělá různé naschvály jen abych nemohla vyhrát. Párkrát mi tak zauzloval před závodem uzdečku že jsme s Lokim nemohli odstartovat nebo dokonce mi dal do pití projímadlo a takovýchto věcí je celá řada. Nesnáším ho!
"Co to tady nacvičuješ trpaslíku?" Spustil na mě ostrým tónem.
V tu chvíli se předemě postavil Adam.
"Hele můžeš ji laskavě nechat na pokoji?! Táhni si po svejch ubožáku. Nemáš na víc než urážet holky?" To se v Adamovi projevila jeho mužná stránka... té měl v sobě ale i přez to celkem málo. Jakmile se ale postavil přede mě tak jsem nic neviděla protože jsem skoro poloviční výšky jak on. Přece jenom měří skoro dva metry a já tak metr padesát.
"Vy dva jste tak ubozí... to musíš na mě posílat svého přiteplenýho kámoše protože se mě bojíš? Jste fakt dvojka k politování. Tak se uvidíme na závodech v srpnu." Zašklebil se a odkráčel si pryč.
"Hajzl jeden!" Procedila jsem srkz zuby a podívala se na zdrceně se tvářícího se Adama. "Ach jo... proč se ti musí líbit zrovna tenhle hajzl Adame?" Řekla jsem a podívala se na něj.
"Není to hajz. Je jen nepochopený." Řekl smutně a v očích se mu zaleskly slzy.
"Nenalhávej si to když sám víš že to není pravda. Bude to pro tebe pak ještě těžší než těď." Dořekla jsem smutně, postavila se na špičky a obejmula ho.