Unesená ~ |POZASTAVENO|

5. kapitola

Štěpán: Všechno je moje!

Wedry: Štěpáne, tohle nejsi ty. Nikdy jsi takový nebyl. Vždycky jsi byl ten správňák mezi náma. To ty jsi chránil všechny ty holky, který tu byly.

Štěpán: Byla to jen maska, za kterou jsem se všechny ty roky schovával. Já nejsem slaboch!

Wedry: Ty máš dobré srdce, vzpamatuj se, prosím.

Štěpán: Ne nemám, a následně ti to ukážu!
Takžee ,,Jane na kolena"

Jane: Cože? Štěpáne, prosím ne!

Štěpán: Ale ano, dělej bude to!

Jane: Prosím!

Štěpán: Dělej nebo Pavla zabiju!

Pavel: Jane, nemusíš to dělat!

Jane: Ale......, ne já tě potřebuju! Nedovolím, aby se ti něco stalo.....

Pavel: Nedělej to, sakra!

Štěpán: Ohh, jak dojemné! Nemám náladu na vaše milostné problémy, takže dělej, kuř!

Sundal pásek, rozepl poklopec a začal si ho dráždit.

Došel ke mně, zatáhl mě za vlasy, tím mě dunutil kleknout.

Štěpán: Kuř!

V tu chvíli vyšla ze dveří Elisabeth. Byla celá od krve, nahá, měla napuchlé rty a na prstech na rukou měla vyškublé 2 nechty. Byla doslova v hrůzostrašném stavu.

Tohle jí udělal Radek s Kubou? Vždycky byla tak usměvavá a teď ze dveří vyšla ohavná příšera!

Jane: Tohle nemyslíte vážně! Radku?

Wedry: Já, promiň.

Jane: Pane bože, Elisabeth jsi v pohodě?

Elisabeth: Ne, je mi hrozně!

Štěpán: Na tohle nemám náladu, takže bude to!

Elisabeth: Uhni Jane, já to udělám!

Popošupla mě až jsem přepadla do zadu, ve vzduchu jsem se nějak retardovaně otočila a skončila rty přilepená na Radkově ústech, doslova.

Odlepila jsem se a na Radkově ústech se mihl menší úsměv.

Pavel: Jsi v pohodě?

Jane: A ty? Není ti nic?

Přišla jsem k němu, dala mu hlasitou pusu a schovala se v jeho medvědím objetím.

Než jsem se stihla vzpamatovat Elisabeth už měla hotovo. Všude byla od spermatu a s chutí si olizovala prsty!

Jane: Fuj! Ble!

Štěpán: Dneska tě sestřička zachránila, ale příště budeš moje!