Nestihla jsem autobus, který mi jezdí tak, abych došla akorát do školy na čas, takže jsem musela běžet nějakou cestu a málem si rozbila hubu.
Měla jsem štěstí, že hlavní dveře byly ještě otevřené, takže jsem rychle vletěla do školy a po té hledala mou třídu.
Musela jsem vyběhnout schody, abych se dostala na druhé patro, kde je má třída a před dveřmi, na kterých byl nápis "chemie" jsem se na chvilku zastavila a snažila se popadnout dech.
Jsem ráda za to, že jsem si domluvila v létě s ředitelem setkání, aby mi tady vše ukázal, vysvětlil, dal rozvrch a dokonce i malou mapku, kdyby náhodou.
Upravila jsem si vlasy, hluboce se nadechla i vydechla a zaklepala na dveře.
Jako zpětná vazba se mi ozvalo prosté "dále" a já vešla.
Plná třída korejských lidí, několik vykulených očí i překvapených tváří, učitel s úsměvem a obří větrák na stole učitele.
Pomalu jsem přešla k učiteli a podala mu papír s mými známkami z chemie z minulé školy.
Podívala jsem se maličko na lavici, která byla první v řadě u okna a všimla si jednoho kluka, co se se tvářil znechuceně.
Svrštila jsem obočí a odstoupila o kus dál od větráku.
Učitelovi jsem něco řekla a pak zamítla o sobě něco říkat před celou třídou.
Učitel jen vyslovil moje jméno, což je Rossie, dal mi učebnici a pak mě posadil vedle toho kluka, co se pořád tak divně tváří.
Sedla jsem si a on se otočil hlavu na stranu a maličko se zakuckal.
Zarazila jsem se a nenápadně si čichla k oblečení.
Vždyť nijak nesmrdím, spíš je moje voňavka ještě pořád hezky cítit.
Jeho černé vlasy mu malinko vlály z toho větru z větráku a já se musela potichu zasmát. Je to maličko roztomilé.
Ale asi můj smích slyšel, protože na mě zavrčel a já se lekla..promiň.
Možná mu vadí ta vůně voňavky, no, nevadí.
Se židlí jsem se posunula více k okraji lavice a schovala si profil obličeji za ruku.
Otevřela jsem si učebnici na straně, kterou řekl učitel a zatím si četla látku.
Bože, první den a hned už tohle.
Celou hodinu jsem se snažila ignorovat skřípání zubů, poklepávání prstů na lavici a nervózní dupání nohou souseda tady v lavici.
Koukla jsem se na hodiny, které ukazovaly, že musíme vydržet ještě deset minut a tahle hodina bude za námi.
Cítila jsem se opravdu nepříjemně skrz to, jak se pořád divně tvářil.
To snad fakt smrdím nebo co?
Zamrkala jsem a zavřela učebnici.
Hleděla jsem očkem na jeho profil tváře, docela pohledný.
Zazvonilo a on vystartoval z lavice i s učebnicí a rychle kráčel pryč.
Povzdechla jsem si a šla také pryč.
Do své skříně, která má číslo '88' jsem dala učebnici chemie a uložila do ní také mou kabelku.
Další hodina je tělocvik a já si zapoměla vzít oblečení.
Dobře, je to začátek školního roku, to bude v pohodě, nikdo mě neseřve.
Omluvila jsem se učitelce, že jsem dnes zapoměla oblečení a ona to vzala s klidem a posadila mě na lavičku.
Tělocvična je rozdělená na dvě půlky.
Jedna půlka pro holky a druhá pro kluky, je to rozdělené obřími závěsy, ale jsou dost natrhlé, takže jsem viděla na půlku ke klukům.
Jistý kluk, co na mě zavrčel tam byl také a měl na sobě jen tílko.
Abych pravdu řekla, tak má hezky vypracované ruce a je celkově hezký.
Všimla jsem si tam i toho otravného kluka, co na mě dneska ráno zatroubil.
On si mě všiml taky a usmál se na mě.
Věnovala jsem mu protivný úšklebek a odvrátila pohled.
Seděla jsem na té lavičce a sledovala holky, jak hrají voleyball, jde jim to dobře, takže já v týmu nikdy nebudu ten správný hráč.
Bylo zajímavé, že jsem slyšela Baekhyuna, jak něcosi mektal s tím klukem, co má tak hezké ruce a pořád do sebe strkali.
Baek ho shodil na zem a ten druhý vstal a Baekovi vrazil.
,,Konečně!" zakřičela jsem a neuvědomila si to, takže na mě padlo opět několik pohledů a já sklopila hlavu.
Jsem prostě ráda, že někdo tomu debilovi už někdo vrazil.
Oba si šli pak sednout na lavičku ve své půlce tělocvičny a já na ně tak viděla moc dobře.
Škoda, že Baekovi neteče krev.
Nejradši bych mu i já vrazila, ale už jsem to několikrát udělala a narazila jsem si prsty.
Maličko jsem vyskočila,když si jedna holka sedla vedle mě na lavičku a oddechovala.
,,Ahoj..já jsem Taehee, ty?" otočila na mě hlavu.
Eh, nechci se seznamovat, ale nebudu neslušná.
,,Rossie "
,,Oh, to mě těší" usmála se.
To snad bude milá holka, doufám.
,,Jo..mě taky.." křivě jsem se usmála a zase koukla na ty dva na lavičce.
,,Kdo je ten menší? Prej tě zná, říkal ,,Rossie, ta je moje, tak bacha"" to je takovej..ehm.
,,Baekhyun, ale nejsem jeho, jen si to myslí, jinak spolu nic nemáme a nikdy mít nebudeme " zatřásla jsem hlavou, dneska do něj hodím šutr.
,,A..ten druhej? Ten, co sedí vedle něj?" nesměle jsem se zeptala.
Jen zvědavost.
,,Jungkook, je divnej, jako zbytek jeho partičky, co chodí do školy třikrát do týdne"
Ach tak, Jungkook.
Jungkook, kterému nejspíš nevoním.
,,..Aha.." usmála jsem se a pak hleděla do podlahy, když Taehee šla zase hrát.
Yey❤
