Dnes je mi právě dnes 15 let a doufám, že mě Můj přítel překvapí.. Mám prý přijít k němu.. Bojím se, ale zároveň se těším... Mám vyrazit za 20 minut... Samozřejmě se připravuj jako každá 15ti letá slečna.
O 20 minut později
Pomalu docházím k domu Petra. Už už chci zvonit, ale slyším dívčí a Petrův hlas.. Schovám se za roh a tiše poslouchám.. Skoro nedýchám... Zaslechla jsem jak Petr říká: "Stelo běž honem pryč ať nás nevidí Zuzana, přeci víš, že pro ni mam překvapení.." "Ano to vím lásko tak pa" odpověděla Stela.. Poslali si vzdušnou pusu a ona odešla. počkala jsem ještě pár minut aby nevypadalo, že jsem je slyšela.. Chovala jsem se naprosto přirozeně a mile jako vždycky. Petr mě uvítal a ukázal ať se posadím. Posadila jsem se a Petr odešel na chvíli do pokoje. Mezi tím jsem vytáhla mobil a napsala mámě, že za chvíli pojedu domů. Petr přišel a začal mluvit: "víš Zuzi.. vyskytla se tu drobná komplikace" poškrábal se na hlavě.. Já jen tiše řekla: "Stela?, slyšela a viděla jsem vás" Petr si sedl a udělal smutné oči "promiň, nechtěl jsem"... "To je v poho.. Je konec, ahoj" odešla jsem dřív než se Petr stačil zvednout. Šla jsem na autobus, dala si do uší sluchátka a poslouchala mojí oblíbenou hudbu a v hlavě jsem si říkala jak jsen byla blbá a slepá... Přijela jsem domů a řekla mámě co se stalo... Mamka mě začala uklidňovat, že to bude dobré, že si najdu jiného, lepšího přítele... "Jak jsem mu mohla věřit?, proč to udělal?" řekla jsem.. máma mě jen objala a dokola mě uklidňovala, že to není moje chyba. *CINK* přišla mi zpráva na messenger.. Na obrazce stalo: 8 nových zpráv od uživatele Petr... otevřela jsem messenger a koukla co mi napsal...Ukázala jsem to mamce... Poradila mi co napsat... Tohle z toho vylezlo.
Byla jsem opravdu na dně a rozhodla jsem se napsat Elišce... Mojí nejlepší kámošce... Co na to řekne..
Tak snad mě rozptýlí... Zrovna jsme seděli ve vinátně když vešel Petr..
Pokračování v další kapitole..