Slohová práce T_T

Tajemné video

Pohoda, klídek, lahoda. Tak zněla naše dohoda!

18:30. Krásný nědělní podvečer dosud strávený v klidu a míru u psaní knih. V domě ani hlásky. I kočky spokojeně spí a pes vyčkává u příchodových dveří. Samota je hezká jen na malou chvíli. Po příjemných deseti minutách se dostaví mrazivý až dechberoucí chlad.

Mám zapnout kameru? Vídím díky malému okénku v rohu obrazovky co se za mnou děje. Vždy mě uklidní, když vím, že za mnou nesedí nic jiného než moji přátelé. ,,Jen to zapni," zašeptá vlídně Šílený. ,,Vždyť se nic nestane," pokrčí nonšalantně rameny. Neodpovím a zapnu kameru. ,,Nevypadám nejlépe, měla bych začít něco dělat se stravou," postěžuji si. ,,Promiň, asi nerozumím co žvácáš. Dle mě vypadáš nádherně," povzbudí mě přicházející Erotika. Jediná ženská mezi chlapi a je to kus. ,,Jak to myslíš? Stravuješ se snad zle?" optá se Smutný. Na odpověď se Zklamaný postaví vedle mě a ukáže prsem na vitamíny které jsem poslední měsíc zapomněla brát. ,,Nejsou tak důležitý jak vypadají!" zavrčím a rukou odstrčím lehce našpičatělý prst Zklamaného. ,,Jistě," všichni chápavě klesnou a zprůhlední do ústraní. Chlad mě sem tam jak bičem šlehl do zad. Byli tiše, abych se mohla soustředit na psaní. ,,Temmy, Temmy!! Pojď si hrát!" přiletěla z čistajasna Hravá. ,,Teď nemůžu. Budeme si hrát jindy," obila jsem ji. ,,Proč je Temmy stále zavřená v pokoji?" zatahá zvědavě Erotiku za ruku. Ta si klekne a stiskne lehce ručičku Hravé. ,,Protože jsou prázdniny. To ty ještě nemůžeš chápat." Zase to ticho. Je to tak stresující! Přímo ubíjející! Takhle se nedá psát. Ponořím se obličejem do dlaní. Však tady něco nehraje. ,,Přátelé. Přátelé! Kdo chybí?!" podívala jsem se rovnou do rohu obrazovky. Stála tam! Černý mlhavý plášť, černočerné jamky namísto očí a kůže bledá. ,,Radost..." stihl se jen ušklíbnout Šílený.

Co se stalo? Jak dlouho to bylo? A proč ta bolest?! Pokládala jsem si jednu otázku za druhou. Chci vůbec otevřít oči? Stojí to za to, když tuším co uvidím? Třeba mě realita překvapí. Nezbývá mi nic jiného. ,,Víš jak jsi před tím říkala," Smutek začal, ,,že nevypadáš nejlépe?" Párkrát zamrkám. ,,Ano... to si dobře pamatuji." ,,Tak se na sebe ani nedívej a jdi se okamžitě osprchovat," naléhala Erotika. ,,Neeeeee..." mnou vydaný zvuk zněl spíše jako zoufale slabé zapískání. Nožík zabarvený temně červenou ležel přímo přede mnou. I pár dalších věcí zdobila má rudá tekutina a já vypadala jak dcera Helboje. ,,Ty zase vypadáš," známý hlas Radosti. ,,Kde jsi zase byl!?! Co si jako myslíš, že si jen tak odejdeš?" rozčílila jsem se, hodila nůž do rohu a rozzuřeně za sebe ztrhala zbývající oblečení.

21:00. ,,Dávám druhou šanci na hezký večer," opatrně obmotávám hluboké rány na lýtku. ,No ale už...!" zatlačím slzu. ,,Obmotávání ran je snad horší než ta sprcha!" spustím klení. Proč zrovna já? Proč to nemůže zažívat někdo zlý? Jsem snad zlá? ,,Nejsi zlá. Spíš až moc hodná," zasměje se Radost. ,,Mě to tedy vtipné nepřijde. A myslím, že zrovna tobě by taky nemělo," propálím ho pohledem. ,,Já za to nemůžu. Mám to v krvi." Tentokrát se nesměje jen on. ,,Ha ha," sednu zase za počítač, kde na mne vyskočí upozornění. ,,Nahrávání úspěšně uloženo," čtu nahlas. ,,Kolikrát jsem ti říkal ať si to nenatáčíš," poznamenal opět Radost. ,,Běž s tím už někam! Kdybych mohla, tak tě dávno přetáhnu návodem jak porozumět ženám!" ,,A kterým dílem?" Doopravdy mě to už nebavilo. Nechala jsem tuto konverzaci otevřenou a raději se šla podívat co zachytila kamera. Nahrávka neměla název a načítání trvalo asi tři záchody a dvě prohlídky ledničky. ,,Konečně!" zajásám. Nemůžu se dočkat. Nikdy předtím se mi nepodařilo něco takového natočit.