Vánoce 2018 || slash

KURTBASTIAN

Hello everyone. Tahle je pro Rakato, které jsem na tohle téma slíbila jenom drabble, ale to se nakonec mírně rozvinulo. 😁

A ano, nečekaně mě opět inspirovala - tahle nádherná - písnička.

Enjoy. 🖤

★★★★★★★★★★
.

My Melancholy Blues

Kdo ví, proč se Kurt cítil tak mizerně...

S Blainem spolu nebyli pěkných pár let, už se přes to dostal. NYAMU dokončil s přehledem, s Rachel právě hráli v nové hře na Broadwayi, která sklidila ohromný úspěch a stejně...

Stejně teď bloudil po jemu naprosto neznámých ulicích jeho milovaného New Yorku a nemohl přijít na to, co ho naplňuje tou pohlcující prázdnotou, jež ho nenechá spát.

Jeho srdce se dostávalo do bodu mrazu, jak přestával sledovat směr cesty, když v tom, jakoby se na vteřinu probudilo, když zaslechl tón klavíru. Znělo to jako rychlá zkouška nalazení a přesto...jemnost, se kterou byly tóny zahrány, donutila modrookého mladíka zastavit. Dokonce málem kvůli tomu šlápl do kaluže ve svých nových Vuittonkách.

Vzhlédl k neonovému nápisu jedné z mnoha budov v ulici, které byly k sobě přimáčknuté, jako by bez sebe nemohly existovat. Pomalu pohnul rty, když četl "Lonely Souls". Jeho srdce teď naopak jeden úder vynechalo.

V zápalu okamžiku by se až rozbrečel nad kombinací nápisu, faktu, že už je kolem druhé ráno a jemné klavírní hudby...moment. Tu písničku znal. Byla to zatím jen předehra, ale věděl, o co jde. Ne zrovna jeho typický žánr, ale koho to zajímá?

Musel vědět, kdo to hraje, kdo poslouchá... jeho mozek nemohl opustit tohle místo, dokud se oné osoby nezeptá, jestli je jeho duše tak osamělá, že hraje právě v tomto baru a právě tuhle píseň.

Ani se nenadál, a vcházel do malé, tmavé chodbičky. Opatrně rozhrnul sytě vínový, sametový závěs, za kterým se zjevila ne příliš velká místnost, na jejímž levém kraji byl bar. Na kulatých stolcích uprostřed, které měly kolem sebe trochu starožitně vypadající židličky, byly lucerničky se svíčkami, které dotvářely neuvěřitělně nostalgickou atmosféru.

Nebylo tu moc lidí. Mohl by je spočítat na prstech rukou. Všichni ale beze slova vzhlíželi k pódiu, na kterém stál stejně starožitně laděný klavír, za nímž seděl nádherně oblečený muž.

Měl na míru ušitý, černý oblek a vlasy sčesané elegantním způsobem. Kurt měl pocit, že už ho někde viděl. Mozek chvilku zpracovával rysy profilu pianisty a teď už se jeho srdce málem zastavilo.

To nemohla být pravda. On přece nehrál na klavír. A i kdyby ano, co by pro svatou dobrotu boží dělal tady v tomhle zapadákově, v "Lonely Souls", místo toho, aby byl někde v jiném typu baru, nebo otravoval životy nevinných lidí? Nemohl to být on.

"Another party's over..."

Pane bože, ten hlas...

"And I'm left cold sober...
My baby left me for somebody new..."

Ne, Sebastian Smythe prostě nemohl hrát na klavír tak lehce, jako byste měli pocit, že se ani nedotýká kláves. Nemohl zpívat tak sametově, až by vám naskočila husí kůže a měli jste pocit, že každé slovo je pravda.