Všechno je jinak.
Hlavou mi běží tolik myšlenek. pocit mrazu si z mého těla dělá závodní dráhu. Samozřejmě, že se sám sebe ptám "kdo vůbec jsem," ale to není nic nového. Potkla jsme úžasnou holku. Máme společné věci a vše vypadá nadějně. Pokud chcete někoho poznat musíte se mu vnutit. Jinak je to věc náhody. Odjakživa jsme věděl, že ona je jiná. Ona má v sobě jistou věc, kterou chci.
"Dělejte ztrácíme ho." Křičí na někoho doktor aniž by si uvědomoval, že ho pozoruju škvírkou svých očí, které pomalu zhasínají...jak svíčky na náhrobním kameni. Na mém hrobě.
Elektrošoky není nic příjemného, ale když už jste napůl mrtvý...není to tak hrozné a na všechnu bolest hned zapomenete. Nikdy jsem neuvažoval nad tím, jestli budu ležet v nemocnici v bolestech, které se mi rozpouštějí do těla, dokonce ani nad tím, jestli je ona v pořádku. Vždycky jsem to bral jako samozřejmost, takže jsem teď vcelku dost vystrašený z toho, kde je ona.
Škvírkami v očí mi proniká světlo z bílé lampy operačního sálu do hlavy a svítí mi na mozek. Na tu část, kde jsou ukryty vzpomínky na moji dívku.
YOU ARE READING
WITH YOU
Romance-.Čtěte a prožijte vášeň.- Člověk by řekl, že je láska navždy. Ale je tomu opravdu tak? Víte to jistě? Víte, že jste s ní šťastný?
