Možná příště || DRARRY✓

1.

Jen si představte tu krásu a velkolepost svatby. Velký svatební stan nacházející se u kraje překrásného lesa, v němž se měla odehrávat svatba Harryho a Ginny Weasleyových. Smích dětských družiček, které byly příbuzné od rodičů bývalé Nebelvírky, radostná konverzace svatebčanů a nervózní přešlapování černovlasého muže na místě, který se obával nadcházejících situací.

Stan byl zdoben bílými růžemi, které byly drženy růžovými stuhami. Avšak v duši mladého Zmijozela, jenž stál před bílým stánkem, byly tyto květy pokryté rudou a znečištěnou krví. Krev představovala přetvářku a nebohá bílá růže prezentovala nevinnost a pravou lásku.

Najednou se rozezněla líbezná hudba, která pro všechny svatebčany a pro kněze znamenala příchod nevěsty. Draco byl pozván na tuto svatbu, jelikož byl dlouholetým přítelem Harryho Pottera.

Ach, kdyby jen všichni věděli, že nebyli jenom přátelé. Jejich láska byla tak silná a nezničitelná. Naneštěstí Ginny otěhotněla, což Nebelvír zprvu nechápal. Jak jen to mohlo být možné? Ale skutečnost se ukázala za pravdivou, jakmile si všechna data dali dohromady, a tak Dracovy oči zbyly jen pro pláč. Slzy si neodpustil ani při obřadu, a tak se volně promenádovaly po zsinalé tváři. Všichni je ale pokládali za slzy štěstí.

Ginny měla na sobě překrásné bílé šaty, jejichž závoj drželi dva rozkošní chlapečci. V ruce si nesla malý puget rudých růží a na tváři se jí zrcadlil šťastný výraz. Zmijozel mírně ustoupil z uličky, po níž pomalým krůčkem šla za doprovodu vlastního otce.

„Ano," vydechl černovlasý muž po proslovu kněze.

„A vy, slečno Wesleyová? Slibujete svému muži oddanost, věrnost a lásku v dobrém i zlém?"

„Ano, slibuji," odpověděla šťastně rusovlasá žena a nasadila svému vyvolenému prstýnek. Dracova mysl křičela, ale jeho rty se pouze zformovaly do tenké rovinky.

„Copak to pro tebe nikdy nic neznamenalo?" ptal se sám sebe plavovlásek v duchu. S Harrym prožili tolik pěkných dnů, až měl pocit, jako kdyby tato svatba byla prachobyčejnou iluzí.

Nesdíleli společné jen prožité noci, o kterých se naplňovali láskou a vášní. Měli spolu i mnoho krásných chvílí v práci anebo na různých výletech, které spolu podnikali ve volném čase.

Jak učil Harry blonďatého muže bruslit na ledě. Nebo když se spolu rozhodli odjet na zimu na chatu do hor, kde strávili týden. Koukání na pohádky a opékání marshmallownů v útulném obývacím pokoji, kde se nacházel hezký krb. Na procházky do chladné přírody je neužilo, a tak se jen váleli v posteli a užívali si přítomnosti jeden druhého. 

Kolem chaty se při jejich odjezdu nacházelo spoustu sněhuláků a andělíčků, jež mizeli pod náporem padajících vloček. To jediné udělali za celou tu dobu. Jinak to pro ně byla pauza od každodenního shonu.

„Já pro tebe nic neznamenám?" šeptl zoufale Malfoy, než se otočil a vzal si ze stolu sklenku se šampaňským. Vzpomínky mu naháněly do očí slzy. Jakmile však poslední doušek zmizel v jeho ústech, poklepal mu na rameno černovlasý muž.

„Ahoj, Draco, tak ses přece jenom ukázal," usmál se Harry.  V duši však věděl, jak moc rád by ho teď objal a políbil. To donutilo jeho úsměv zmizet.

„Ahoj," hlesl Draco, zády otočen. Potřeboval si rukávem černého sáčka setřít tváře, jež byly vlhké od slz „dojetí." Až poté byl v rámci možností v pořádku.

„Jak bych si mohl nechat ujít něco takového," odpověděl se svou maskou a falešným úsměvem, jenž byl zmražen, když ho objaly teplé paže kolem pasu.