The Predator

Když se dveře motelového pokoje otevřely, došlo mu, že se neovládne. Roman prudce vdechl vůni, která provázela ženu, jež za sebou právě zavírala dveře. Pot, sex a ženství. Seděl k ní zády, a když se dostala do jeho zorného pole, usmála se na něj.

„Romane,“ zavrněla. „Už jsem si myslela, že jsi na mě zapomněl.“ Na sobě měla jen těsnou minisukni, fialovou podprsenku a koženou bundičku, která toho více odkrývala než naopak. „Víš, jak to chodí – peníze předem.“

„Jsou na stole,“ odpověděl odměřeně. S přimhouřenýma očima pozoroval, jak otevřela obálku a zkontrolovala si její obsah. Pak pokývala hlavou a s širokým úsměvem se otočila čelem k němu.

„Tak jak to dneska chceš, zlato?“ zjišťovala, zatímco si sundávala bundu. Neodpověděl. Byl moc zaměstnán snahou ovládat tu šílenou touhu. Byl z toho unavený a věděl, že nakonec podlehne, ale i tak se snažil onen okamžik oddálit.

Přitáhl si ji mezi nohy a hladově ji políbil. Její ústa mu však nestačila. Trhnutím ji otočil a posadil si ji na stehna. Lacině vrtěla boky, ale působilo to – okamžitě ucítil, že se pod kalhotami napíná. Dlaní stiskl drobné ňadro a jí z úst vyšel hlasitý sten. Druhou rukou jí nejprve odhrnul vlasy z krku a poté si hledal cestu mezi její stehna.

„Ach, Romane,“ vydralo se jí z úst před tím, než vstal a hodil ji na postel. Stalo se to tak rychle, že si toho skoro nevšimla. Naléhavě ji zbavil její sukně, sundal vlastní bundu a lačně se přisál k jejímu klínu.

Hlasitě vzdychala, když ji laskal, ale to ho nezajímalo. Nemohl se soustředit na nic jiného než na tepnu, která se nacházela v jejích tříslech. V tu chvíli poznal, že déle už se neudrží.

Švihem se vymrštil nahoru, až se ocitl tváří v tvář ženě, která nevědomky přišla na smrt. S náhlou něžností ji pohladil přes tvář, odhrnujíc jí vlasy z krku. Bolestně se jí podíval do očí, které se v šeru zdály skoro černé.

„Je mi to líto,“ zašeptal těsně před tím, než se zakousl do jejího hrdla. V očích jí svitlo zmatení následované zděšením – on to však už neviděl. Byl zaslepený potřebou, která byla naléhavější než cokoliv jiného.

Když prokousl pokožku, ústa mu zaplnila hustá, teplá tekutina, kterou hltavě polykal. Cítil, jako by v jeho buňkách vypukl ohňostroj, který ho naplňoval energií – a on chtěl víc. Ten pocit ho tak omamoval, že vůbec nevnímal vzpírající se ženu pod svým tělem. Dlaní jí zakrýval ústa, avšak skoro zbytečně – po pár vteřinách upadla do bezvědomí a přestala bojovat.

Náhle měl pocit, že je plný, a odtáhl se. Na okamžik pohlédl na své dílo – žena byla nepřirozeně bledá, nevědomé oči měla otevřené a vlasy a krk zbrocené krví. Nenáviděl se za to, že to musel udělat. Odtáhl se, a když vstal, s překvapením zjistil, že má vlhké kalhoty. Shit. V tom zápalu si ani nevšiml, že se udělal.

Znechuceně se otočil a došel do koupelny, aby ze sebe smyl krev, kterou se potřísnil. Poté sebral sako a odešel, cíleně se vyhýbajíc pohledu na postel. Po cestě k autu vytáhl mobil a vytočil jedinou osobu, která to po něm mohla uklidit. „Prycei, mám pro vás práci,“ oznámil ledovým hlasem, který nepřipouštěl námitky. „Jistě, pane. Adresa?“