Podle ní perfektní vztah, rodiče i práce, prostě celý život, ale co se stane když zjistí, že to všechno byla lež a ona je někdo úplně jiný a musí se s tím smířit? Dozvíte se jedině zde v tomhle příběhu.
!!! V příběhu se může objevovat vulgární mluv...
Není nic víc uklidňujícího než slyšet tlukot srdce svého milujícího přítele. Ten bušící zvuk mě tak krásně uklidňuje a dokáže mě klidně okamžitě uspat, jenže to by jsem nesměla mít taková divný a hnusný pocit, že se brzy něco kvalitně podělá. A já svým pocitům na milion procent věřím, proto jsem taková jaká jsem. Spokojená.
Rozednívalo se a já se probudila po boku Adriana mého za pár týdnů dvouletého přítele. Musela jsem se usmát když jsem se podívala do jeho bezchybné a sexy spokojené tváře. Vstala jsem z postele a jako vždy si udělala svojí každodenní ohranou ranní hygienu. Jinak bych to nebyla já kdybych v té zatraceně malé koupelně nestrávila nejmíň hodinu. Dá práce ze sebe udělat člověka. Adrianovi je jedno jestli spíme u nás nebo u něho i když mám tu u něj lepší pocit ani nevím proč. Asi to bude láskou.
Po hygieně a převlečená do klasického mého stylu což je černá a černá. Ne, že bych byla nějaká gothic holka nebo emo, ale černá je prostě moje barva a já se jí vzdávat nikdy nebudu.
Sedla jsem si na balkón a zapálila jsme si cigaretu. Opřela jsem se hlavou o stěnu, sedla si na židli, nasadila brýle a vdechla jsem do sebe tabák. Ten uklidňující a zabijácký kouř a nikotin. Vše co mě pomalu zabíjí, ale při tom mě to drží při životě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Zlato jdu k rodičům máme společný oběd jako vždy. Miluji Tě a budu doma do večera." loučila jsem se s Adrianem, který na půl ještě spal, ale i tak mi dokázal odpovědět a poslat pusu na rozloučenou. No není zlatej?
Když jsem ve svém nádherném černém BMW a vyfotila jsem si fotku na Instagram, kterou jsem tam hned přidala s hastagem #ILoveMyCar #♥
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Skoro ihned mi přicházeli upozornění, že se lidem můj příspěvek líbí. Jako vždy to byl obrovský spam. No pustila jsem si na mobilu bluetooth a propojila tak telefon s rádiem v autě a tak si mohla pustit své album na youtube. Hned okamžitě mi tam začala hrát Madison Beer. Úžasná zpěvačka s úžasným hlasem. Chtěla bych umět taky tak zpívat, ale to bych to musela umět. Jo smutná realita.
Zastavila jsem na příjezdové cestě a vzpomněla jsem si na zážitky z dětství. V tomhle domě jsem vyrůstala a zažila spoustu dokonalých zážitků. S rodiči mám přímo úžasný vztah, za který jsem hrozně ráda, mám je totiž neskutečně ráda. Nerozmazlovali mě a naučili mně si vážit lásky a peněz.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je mi 22 let a živím se jako příležitostná modelka, ale hlavně jako fotografka. Miluji svojí práci. Mám to po matce, která moc ráda fotila moje dětství, vlastně celý můj život. Jako by si mě chtěla napořád připomínat. Miluji jí.
Jediné co mě znepokojilo bylo, že před domem stálo cizí auto, které stoprocentně nepatřilo mojí rodině ani nikomu, kterého jsem znala. Auta rodičů a příbuzných mám v malíčku. Vylezla jsem z auta, zamkla a hledala klíč od domu. Odemkla jsem a málem jsem narazila do chlápka, který jako by strážil dveře. Hned se na mě otočil a chytil mě za paži a odvedl do obýváku kde seděla moje matka na gauči a před ní stál nějaký chlap. Do obličeje jsem mu neviděla, ale bylo mi jasný, že to není můj otec.
"Kdopak to je?" otočil se na mě a pokrčil obočím.
Měl velké modré oči a hnědé krátce a moderně sestříhané vlasy, černé tričko na tom koženou černou bundu a samozřejmě černé kalhoty, které mu tvarovali jeho svaly. Vypadal božsky, ale nad tím jsem teď nemohla uvažovat. Mám přítele a hlavně nechápu co tady chce a dělá. Tohle mi musí vysvětlit.
"A vy jste kdo? Co děláte v domě mých rodičů a máte tady tu svojí obrovskou gorilu, která mě nechce ani pustit? Máte nevychované kamarády pane." nebrala jsem si servítky. Za to mě rodiče vždy hubovali, protože se to ke mě podle nich nehodilo.
"Tak to je ona? Roztomilá." otočil se na matku a luskl prsty. Nevěděla jsem co se teď bude dít, ale ta jeho gorila či jak to mám pojmenovat mě konečně pustila. Přistoupila jsem k matce a ta mě stáhla k sobě do gauče.
"Hlavně teď mlč." pošeptala mi a zvedla se. Stála přímo před ním a vypadala naštvaně a autoritativně.
"Vypadněte z mého domu." řekla mu z očí do očí a ukázala na dveře.
"Víte, že to není naposled co se vidíme." usmál se a mrkl na mě. "Na viděnou."
Luskl zase prsty a ta gorila se otočila otevřela dveře, rozhlédla se a pustila ho před sebe. Podíval se na mě, pokroutil hlavou a odešel.
Matka se rozklepala a zase si sedla na gauč. Koukala z okna na toho chlapa jak nasedá do auta a odjíždí pryč. Byla to chvilka, ale zdálo se mi to jako věčnost než promluvila.
